facebook | twitter | youtube | mixcloud

Arcade Fire


akurnik.cz / Arcade Fire



Hroucení žánrových tradic
Termín indie či indie-rock je již od devadesátých let značně variabilní. Hudební historikové se chtě nechtě museli smířit s tím, že i škatulkování mainstreamových kapel, nejen z Ameriky a Velké Británie, do tohoto odvětví nikam moc nevede. Snaha zachytit celou scénu indie do komplexně popsatelných struktur naráží především do zdí žánrů, jež se dnes nedají vymezit ani na tak zdánlivě jasné úrovni jako punk, pop nebo dokonce alternativy. Je punk nezávislým žánrem nebo není? A pokud ano, koho do něj zařadit a koho ne, podle jakých pravidel?  Zdá se, že z dějinného hlediska dnes stojíme na pomezí tendencí buď vše řadit do půvabných žánrových „hnízd“ a troskotat na hudebních formacích, jež zkrátka škatulkovat nelze (nebo je pro vlastní klid dokonce ignorovat), nebo se přiklonit k proudu, jenž rezignuje na uspořádávání do jasných a pevně stanovených hranic žánrů a konečně si připustit, že od konce 90. let se vlivem globalizace a všeobecného stírání a překračování hudebních pravidel každý hudební interpret zařadit k žádnému výlučnějšímu směru nedá. Pak ovšem i tak rozšířený pojem jako indie bude nutně ztrácet svůj smysl, nebo splyne s o poznání více nejasnějším slovem alternativa.

Z geografického hlediska se ale dá zachytit vše poměrně snadno. Příslušnost k zemi vzniku té či oné kapely nabízí jiné možnosti, jak o hudbě mluvit (nikoliv však jak ji hodnotit). Vezměme si za příklad Anglii, jež je z hudebního hlediska velmocí sršící novými a novými nápady i hudebními koncepty, které tepou světem již přes padesát let. Podobnou měrou můžeme hovořit o Amerických hudebnících, nebo ze soudobého módního hlediska dokonce o interpretech severských.

V žánru indie (ať už si jej vyložíme jakkoliv) se v posledních patnácti letech vynořil signifikantní zjev v podobě kapely Arcade Fire, zjev, jenž na hudební mapu světa výrazněji zapsal Kanadu, která je brána především jako rodiště popových sólistů jako Bryan Adams, Céline Dion, Avril Lavigne nebo Alanis Morissette. Pop jako takový (a jeho interpreti) jsou všude ve světě bráni ze stejného zřetele, z hlediska líbivosti singlů, popularity, prodejnosti alb a jejich „obětí“ promyšleného marketingu a proma.

Arcade Fire jsou jiní, dobyli svět pouze svou hudbou, svou neotřelostí, svým osobním zanícením, které je z každé jejich desky silně znát. Za svých 14 let existence vydala kapela 4 dlouhohrající alba a jedno EP, a již od jejich prvotiny Funeral bylo jasné, že nejde o žádnou z dalších tuctových formací držících prst na tepu prvoplánově a samoúčelně vzniklých projektů.

 

„Nezávislá“ hudební architektura
Jako kapela stvrzující ryzí indie nezávislost, která je ostatně pro tento žánr prapůvodně klíčová, jsou Arcade Fire příkladem tvrdé práce a hluboké sebedisciplíny, bez níž by jejich vznikající hudba sotva mohla oslovit i duchaplnější a náročnější posluchače. Zvukovým příznakem celé kapely je zejména ona nezávislost třebas v nástrojovém složení kapely. Za dobu, co Arcade Fire hrají, se u nich vystřídalo něco přes tucet hudebníků, kompoziční ideje kapely ale působí svou genezí poměrně sourodě (zejména díky osobě frontmana a hlavního skladatele Wina Butlera), počet nástrojů, které skupina nejen na deskách, ale hlavně na koncertech, vystřídá, odpovídá spíše složení menšího orchestru. Díky tomu má téměř každá skladba svůj vlastní výraz, alba i setlisty stále překvapují, kvantita aranží se zdá být nevyčerpatelná, a co je nejdůležitější, alba jsou zprodukovaná a koncerty nazvučené tak, že je všechno slyšet! To vše jde geniálně ruku v ruce se skladatelskými schopnostmi, a zejména s tím nejdůležitějším, co Arcade Fire tolik umí, s promyšlenou kompozicí skladeb. Aranžmá všech písní je vypilované na tu nejvyšší úroveň, chce se říct až k dokonalosti. „Tradiční“ schéma sloka/refrén/sloka/2x refrén Arcade Fire úplně nebojkotují, ale ozvláštňují ho jinými vstupy, nejen instrumentálními, ale také vokalickými, někdy i disonantními. O překvapení není nouze, údiv nad nápady vzrůstá s každou další skladbou, „tah na branku“ je vždy ve finále všech písní vygradován k silnému zážitku, jehož jádrem je někdy hluk, jindy přímo triviální vyhrávka minimalistického charakteru, a někdy zase úplný rytmický překot do jiného formátu.

Disciplína kapely je zřejmá i z kompozice jednotlivých desek. Každá jakoby „vyprávěla“ svůj příběh. Budeme-li chtít, můžeme je nazvat i alby konceptuálními, neboť každé má svou osnovu, působí celistvě, texty mají na povrch vystupující a opakující se motivy, které někdy zaniknou, ovšem jen aby později opět probublaly k uším posluchačů. Jednotlivé desky plynou po svém, jednu od druhé jde konkrétně rozlišovat jen velmi obtížně, ale pocitově má každá svou jinou „historii“ a plyne jiným způsobem, nabízí jinou výstavbu posluchačského zážitku. Desky umějí střídat emoce, a ty jsou svými typickými písněmi živelné, obsahují smutek i radost, rauš i opojení, touhu hýbat se, ale i jen přemýšlet.

 

Arcade Fire zkrátka okouzlili svět, dokáží dělat své písně od srdce, dát si s nimi práci, vnímat je neustále pořád dokola, aby vycizelovali jejich formu a možná i ono emoční sdělení, které v nich může a nemusí být ukryté, ale do duše posluchače se vždy vkrádá.

Pokud musíme pojem indie revitalizovat tak, aby měl pro současnost opět nějaký smysl a nikoliv aby byl neustálým metaforizováním a jeho významovým ohýbáním přemodelován v prázdný pojem, Arcade Fire mohou představovat tvar, který jde k etymologickým kořenům tohoto pojmu, k nezávislosti, v níž jste limitováni pouze svou vlastní inteligencí řízenou srdcem.

 

Diskografie:
(2003) Arcade Fire (EP)
(2004) Funeral
(2005) Live EP (EP)
(2007) Neon Bible
(2010) The Suburbs
(2013) Reflektor



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.