Arctic Monkeys – Tranquility Base Hotel + Casino (2018) – překvapivě fungující pop

akurnik.cz / Arctic Monkeys – Tranquility Base Hotel + Casino (2018) – překvapivě fungující pop
18.05.2018 / Doporučujeme / Ondřej Selner



Pro leckoho jsou Arctic Monkeys synonymem pop hudební produkce. A to obzvláště kvůli albu AM (2013), které se coby album roku hudebních cen Mercury Prize či Brit Awards snadno stalo jedním z nejprodávanějších alb ve Spojeném království. Vzhledem k tomu nakolik hvězdnou kariéru před sebou Arctic Monkeys měli, drželi-li by se ověřených postupů zmiňované desky, je aktuální nahrávka Tranquility Base Hotel + Casino (2018) poměrně pozoruhodným, o to ale zajímavějším obratem k tvorbě docela odlišné.



Zatímco počátky Arctic Monkeys totiž lze nepokrytě označit za čistě kytarové a velmi mladistvě energické, střed Humbug a Suck It and See jakožto kytarově experimentální, ale stále stavějících na identických schématech, a album AM zase prakticky od začátku do konce vystavěné výhradně na epických riffech a megalomanských šlágrech, novinka je o poznání tišší, pomalejší a niternější. Jedná se navíc o desku konceptuální, jejíž fundamentální metaforou je apokalyptická vize světa v rozpadu a o následném exodu na Měsíc (inspirace Davidem Bowiem je evidentní). Tématy jsou konzumerismus, rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, dezinformovanost, materialismus, odvrácená strana slávy, zkrátka věci běžně analyzované, ne však v tvorbě Alexe Turnera a spol a na poli pop music.

 

Ostatně ještě v průběhu minulého roku byl právě Turner v projektu The Last Shadow Puppets svou stylizací v podstatě dokonalým prototypem produktu všech výše zmíněných společenských defektů. Deska Everything You’ve Come to Expect (2016), kterou natočil s Milesem Kanem a Owenem Pallettem, byl zkrátka jeden velký a nikdy nekončící mejdan, což platilo pro celé následující turné k desce. Proč najednou tedy ten tematický a konceptuální obrat?




Vysvětlení existují dvě. Může jít o pózu, kterou Turner buduje a zároveň dovádí do extrémů, protože spolu s proměnou hudební koncepce a lyrického obsahu také došlo k totální proměně vzezření a způsobu komunikace s médii (před vydáním alba například nebyl vydán jediný singl). Tím druhým vysvětlením pak může být jakési prozření a umělecké dozrání. Tranquility Base Hotel + Casino je totiž vyspělé obsahem a zároveň hudebně zdatně vystavěné. Kytary šly do pozadí, do popředí naopak piano Steinway Vertegrand, jímž byl obdarován Turner ke svým třicátým narozeninám a na němž vznikla většina demíček z celé desky. To se celkem evidentně odráží ve výsledném soundu – deska je meditativnější, minimalističtější, mnohdy stojící jen na několika klavírních akordech. Místy evokuje třeba Rain Dogs Toma Waitse, Nicka Cavea či již zmiňovaného Bowieho a jeho tajemné opusy, byť vždy ztvárněné přístupnější a jaksi modernější formou.


Tranquility Base Hotel + Casino je zajímavou deskou. Vznikla v konturách pop music, ale poměrně zdatně se klene na její hranici a něčeho alternativnějšího, zajímavějšího. Lyrické pasáže jsou záležitostí vyloženě poetickou, kterou lze číst jako zhudebněné básně s často velmi funkčními metaforami, s mnoha odkazy v pop kultuře („What do you mean you've never seen Blade Runner?) či v Turnerově biografii. Na první poslech se jedná o desku monotónní a ve srovnání s předešlou diskografií AM poměrně plochou, na ty další se pak otevírá minimalistická, ale propracovaná struktura, v níž je hudební řeč skvěle kompatibilní s formou i autorským gestem.



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2018 / Kód a design LukasKrula.cz
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.