facebook | twitter | youtube | mixcloud

Goat


akurnik.cz / Goat



Tvrdí o sobě, že jsou ze Švédska. Tomu se dá celkem bez problémů věřit. Pak také tvrdí, že kořeny jejich hudby sahají hluboko do historie Švédska, že mají mnoho společného s jakýmsi tajemným lokálním voodoo, a že za posledních 40 let se mnohokrát inkarnovali. Tomu už se dá věřit o malinko méně, ale i s tím dalším galimatyášem kolem jejich původu (a původu toho co hrají) to tvoří jen slupku, která vás stejně začne zajímat až poté, co si je pustíte. 

Formace Goat byla jednou z kapel na Colours of Ostrava 2014, tam jsem je viděl a slyšel na vlastní oči a uši, a tam jsem měl poprvé při koncertu pocit, že kdybych na něm obětoval nějakou blíže nespecifikovanou kozu, nic by se nestalo; a taky vůbec, proč by to nešlo?… 

On je to rock jako blázen, ale stejně tak to rock i není. Je to psychedelické, ale stejně tak je to prostě jenom rock (kterým to ale stejně pořád není). Je to etnické, ale to dělá jenom to malé bongo a pan bongista a jejich okázalé kostýmy a jakési dvě zpěvačky-kněžky, zpívající „unisonem“ takové síly a barvy hlasu (hlasů), že by prolomil i Berlínskou zeď. Ono je to totiž tak: kdyby Goat vyšli na „povrch“ se svou (údajnou) hudební tradicí už v 60. letech, stali by se nesmrtelní; ty basové riffy jsou až ostře moc podobné Hendrixovským transmutacím bluesových melodických tvarů. Zatímco kytarová kresba tvořící hlavní instrumentální tvář kapely v sobě netají inspiraci tím nejdivočejším nasazením a zvládnutím elektrického zvuku elektrické kytary, tak zpěv těch dvou paní do toho vnáší až brutální otřes invence, vedoucí k posluchačským stavům typu „cejtím se úplně sjetej“. 

První album World Music jim vyšlo v roce 2012, jím se vyprofilovali k základnímu žánrovému „zaškatulkování“ k experimentálnímu rocku a etnobeatu (to ty bonga). Nešťastný skluz ke zjednodušení jejich hudby tak zatajil ty jemné detaily, kvůli nimž vás Goat zaujmou na první poslech. Ta letošní deska, Commune, je už však podstatně vyzrálejší a také žánrově ještě daleko mlhavější. Post-rockově laděná kompozice skladeb předchozího počinu se v ní již téměř vytratila a uvolnila místo hlubším a „obratovějším“ strukturám, skoro až k alternativním, chtělo by se říct. Prvek instrumentálního rázu, který v těch „kozích“ písních dominuje si však hrdě a plynule předává štafetu i se zpěvovými pasážemi v obou těch albech. Celý tvar pak má soustavu takovou, že polovina těch písniček (World Music) je udělána způsobem „Teď hraju já, pak ty, pak zase já, pak zpěv a pak to nějak ukončíme“ a druhá polovina (Commune) je už rozvlněnější, rozmělněnější, zkrátka až konceptuální. 

Poslouchá se to skoro samo, nenechá to ani na chvilku klid, daří se tomu dělat díru do světa (Glastonbury, Coachela, Latitude, Colours, atd.) – ti kozí voodoo páni a dámy to prostě umí. 







Komentáře



Lukáš

2014-10-21 23:17:26

Je to v tobě jako v koze

Martin

2014-10-21 23:28:16

Kozy jsou nejlepčí...


SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.