Jonny Greenwood - You Were Never Really Here (2018)

akurnik.cz / Jonny Greenwood - You Were Never Really Here (2018)



Fanoušci kapely Radiohead jistě moc dobře ví, že éra pravidelného vydávání nových desek britské pětice je dávno pryč. Prodleva mezi jejich posledními deskami zatím činila čtyři nebo pět let (oproti časům dřívějším, kdy tři roky čekání byly výjimečnější). Že by se nám však žádného dalšího hudebního materiálu nedostávalo, to naštěstí říci nemůžeme. Akorát jde o sólové projekty. Pustil se do nich frontman Thom Yorke (dokonce přechodně sestavil novou kapelu), bubeník Philip Selway, ale patrně nejzajímavější a nejzávažnější práci má za sebou hlavní kytarista a po Yorkovi také hlavní skladatel kapely Jonny Greenwood. 
 
 
Poněkud nepřekvapivě se Greenwood s vervou pustil do komponování hudby, kterou lze při vší úctě nazvat "soudobou vážnou hudbou". Nejde o něco, co by se tak docela nedalo čekat. Pro Radiohead v podstatě zkomponoval všechny orchestrální party, které kapela ve svých nahrávkách používala. Pro krátkou ilustraci: proslýchá se historka, že členové orchestru, kteří nahrávali smyčcové doprovody pro album Kid A (2000), se k partům pro píseň "How to Disappear Completely" původně vyjádřili v tom smyslu, že je nelze nahrát - chtělo to určité přesvědčování a motivování k experimentaci, aby nahrávka vznikla. 




 
O co mi ve výše řečeném šlo? Greenwood už téměř dvacet let platí za hudebního inovátora a neklidnou osobu současné hudby. Nikdy nikoho nekopíruje, pouze se nechává inspirovat, tvary, které skládá, jsou mnohdy na hranici poslouchatelnosti, touha objevovat hranice, co lze v hudbě ještě dokázat, je u něj bezedná. 
 
Vyjma pár "izolovaných" kompozic se Greenwood ponejvíce angažuje ve skládání filmové hudby. Postupně se stal například dvorním skladatelem pro snímky amerického režiséra Paula Thomase Andersona (složil hudbu už ke čtyřem jeho filmům), jeho hudba k Andersonově poslednímu snímku Phantom Thread [česky Nit z přízraků] (2017) byla dokonce nominována na Oscara. Co mají všechny Greenwoodovy soundtracky společné, je jeho unikátní rukopis, stojící na experimentech s rytmy, atonalitou, harmonií i dosharmonií a vrstvením nástrojových ploch na sebe. To vše dovede proložit i zdánlivě "tradičními" tvary,  zřejmě pro potřeby konkrétních filmových scén či pro kratší uvolnění se od naléhavějších kompozic. 
 
 
U některých svých soundtracků dovede Greenwood své puzení po extrémitě držet na uzdě, třebas u zmiňovaného Phantom Thread či u Inherent Vice [česky Skrytá vada] (2014). Nejsilnější je však Greenwood tam, kde má volnost, kde se může pustit do náročných, avšak svou nejednoduchostí stále přitažlivých kompozic. Příkladem budiž jeho nejnovější soundtrack ke snímku režisérky Lynne Ramsay (Greenwood s ní už spolupracoval před sedmi lety na filmu Musíme si promluvit o Kevinovi) You Were Never Really Here [česky Nikdys nebyl] (2018). 
 
Album je plné pestrých skladeb, střídá spousty motivů, oproti jiným Greenwoodovým soundtrackům sem tam využije rockových postupů i nástrojů, které se v běžné klasické hudbě zas tolik neobjevují, například klasické bicí nebo elektrickou kytaru. Jsou na něm však i skladby, jež zcela otevřeně přiznávají, odkud ponejvíce Greenwood čerpá inspiraci - z děl Oliviera Messiaena, Krzysztofa Pendereckého a dalších velikánů expresionistické hudby 20. století, kteří jsou takovými monumenty hudebních dějin, že jste o nich možná ještě neslyšeli. Dokládají to zejména Greenwoodovy kompozice, v nichž přemíra disonance hraničí s obavami o skladatelův zdravý rozum, nicméně takové znejistění je následně vystřídáno téměř čistě rockovou tématiku skladby následující. 
 
Nicméně by byla chyba tvrdit, že Greenwoodovo You Were Never Really Here je snad nějaký kočkopes. Naopak, řazení skladeb v albu svou promyšlenou prokládaností přiznává přesný opak, a totiž to, že všechny ty proměny v hudební kompozici i v náladách a druzích atmosféry, jež album zprostředkovává, jsou cílem, jehož se Greenwood snaží dosáhnout. Vezměme si většinu alb od Radiohead. Copak přesně takové "skoky" netvoří specifikum téměř všech jejich nahrávek? Jde o to se nikdy nezastavit, být pořád ve střehu, ocenit právě tu různorodost, které je autor hudby schopen a v níž se přesto dokáže vždy úctyhodně udržet čitelný a srozumitelný, zároveň neotřelý a nápaditý. Pro Radiohead i pro Greenwoodovu sólovou skladatelskou dráhu je tento modus operandi klíčem k pochopení toho, proč jsou tak ostře sledováni a proč je už dvacet let nikdo není schopen sesadit z nejvyšších pozic umělecké hudební progrese. 
 
Pokud si album You Were Never Really Here poslechnete celé, Greenwoodova skladatelská metoda se vám vyjeví v celé své rozmanitosti. Totéž tvrzení pak platí snad už jen o jeho vůbec prvním soundtracku Bodysong z roku 2003. Ten byl pandánem k střihově bohatému a pestrobarevnému dokumentu Simona Pummella, místy dechberoucímu, jindy vysoce zneklidňujícímu. Greenwood v něm využil celou šíři svého hudebního záběru i "pomatenosti". V tomto ohledu je You Were Never Really Here už vyzrálejší a dospělejší, nejde mu o to (relativně vzato) šokovat, ale o to najít náhradní řešení k tomu, co ve velkém měřítku dnes plodí nejeden filmový skladatel za druhým - opakovat se, hrát na emoce prvoplánovým způsobem, vědět, že "když mi někdo zadá zakázku na hudbu k filmu, chce vlastně odvar toho, co už ode mě slyšel". Je však bez diskuze, že Anderson i Ramsey Greenwoda stále oslovují z toho důvodu, že přijde vždy s něčím neopakovatelným, co může při zakomponování do filmu nabídnout nový rozměr, o němž režisér třebas neměl tušení nebo mu ten nový obzor může nabídnout. 
 
P. S.: Skladba "Tree Strings" z této desky je dle mého názoru nejuhrančivější kompozicí, která za poslední minimálně dva roky vznikla! 
 

Fotogalerie



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2018 / Kód a design LukasKrula.cz
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.