facebook | twitter | youtube | mixcloud

Sigur Rós

25.02.2014 / Doporučujeme / Lukáš Krula

akurnik.cz / Sigur Rós



Nejradši bych tenhle článek začal pěti minutama ticha. Můžem?


Sigur Rós. Island. Post-rock. Jónsi. Falzet. Minimalismus. Hoppípolla.

Možná bychom si teď mohli dát druhejch pět minut v absolutním tichu a ponoření se do sebe a celý to zbytečný psaní nechat supům. Jenže mám potřebu psát. Stejně tak, jako mají Sigur Rós potřebu Vám ambientně, temně, depresivně a oslavně vštěpit trochu islandský mystiky. Sigur Rós = Růže vítězství. Sigur Rós mohutně táhne právě Jónsi (Jón Thor Birgisson). Jeho falzetovej vokál a smyčec na kytaře Vám naženou kachní kůži i do podpaží. V prvních třech albech zpívá Jónsi vlastním, uměle vytvořeným jazykem - vonlenska. Dáme si bulvárek - Jónsi nevidí na pravé oko a je homosexuál.

V roce 1997 vydávaj první elpíčko. Von. A už to jede. Island přichází. Zima, mráz, stojací chlupy a hutný emoce. Většina písní začíná velice pozvolna a postupně nabírají na síle. Na začátku Vám ukápne jedna, dvě slzy. Uprostřed už máte zaťatou pěst a skřípete zubama. Na konci stojíte na stole a rozhazujete židle po pokoji a snažíte se s nima rozbít co nejvíc věcí. Pak se zase v klidu usadíte do křesla, zavřete oči a vidíte krásnou přírodu Islandu. Ticho, klid je všude. Ticho a klid. Dokud nevygraduje další písnička, která Vás až meditativně dovede do stavu vědomí alfa (Víťo? To není ta tvoje Alfa). Po Von přišlo docela stěžejní album Ágætis byrjun, který nasála masa lidí a Siguři se z alternativní kapely sunuli někam jinam. Svou tvář si ovšem zanechali a klobouk nahoru za to. Dále vydali alba (), Takk, Með suð í eyrum við spilum endalaust, Valtari a poslední Kveikur. Kde Vás můžou Siguři ještě probodnout ledovým krápníkem, je film Heima. Kterej jsem shodou okolností zažil v letním kině v Ostravě, kde bylo asi 40 stupňů Celsia. A jestli máte chuť na film, kterej Vás nechá se dojmout – berte právě Heimu. Hudební dokument. Neohlášené koncerty. Island. Skromnost lidí a majestátnost přírody.

Sigur Rós jsem bohužel propásl v paláci Akropolis, kde to prý atmosférou po seversku mrazilo. Premiérově jsem si je tedy zažil teprve loni na Colours of Ostrava. Z koncertu mám mírně rozporuplný pocity. Příliš tiché. Občasné chyby bubeníčka. Jedenáctičlenná banda (i přes to všechno) v kooperaci s temnou noční atmosférou industriální zóny vítkovických pecí zaťala drápy hodně hluboko. Já jsem tak mohl v neklidu třepat nohou a vykouřit svoji první a poslední krabku Startek v životě. Mně z toho stejně vychází, že Siguři nejsou až tak festivalovou kapelou a patří spíš do klubu, na vinyl nebo na Island, kde svou roli zvládají dokonale.



Komentáře



vko

2014-09-29 19:53:47

HEIMA 100%

pg

2014-11-23 17:19:55

Festival song mě totalně rozsekává i po několika letech. A pak, že to není kapela na festivaly ;-)


SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.