facebook | twitter | youtube | mixcloud

Lída Baarová (2016) – Filip Renč


akurnik.cz / Lída Baarová (2016) – Filip Renč



Důvod, proč jsem nebyl schopen napsat recenzi nového Renčova snímku Lída Baarová hned po jeho premiéře, byl několikerého typu. Předně jsem byl vyveden z míry tím, jak zoufale amatérsky celý film působil a jakým způsobem se snažil „servírovat“ jeden z nejpohnutějších veřejně známých lidských osudů minulého století. Pak mi ale v mysli vyvstaly další, mimofilmové okolnosti a otázky, které celkový obraz, jež film vyvolává, ještě přiživují novými nejasnostmi a podivnostmi (viz závěr článku "Rovnice..."). 

 

O čem to vlastně je, nebo chce být?

K filmu samotnému se toho až tolik říci vlastně nedá. Třebas Kamil Fila ve své videorecenzi občas těžko hledá slova, jimiž by Lídu Baarovou popsal, jistě do to jisté míry způsobil sám fakt, že Lída Baarová je opravdu vysoce konsternující film (v tom nejnegativnějším slova smyslu), ale více tomu podle mě nahrává prostě to, že Renčův film opravdu nic neobsahuje, nic nenabízí, nic v něm nemá své opodstatnitelné a náležité "místo" a cokoliv co dokáže vyvolat za emoci je vyvoláno nedokonalostí jeho zpracování – nedá se moc rozvlekle a bez opakování mluvit o něčem, co vlastně jde vystihnout dvěma holými, ale jasnými větami (Filovy postřehy jsou svou lapidárností a srozumitelností excelentní).

Obecně vzato se jiné recenze na Lídu Baarovou až podivuhodně shodují, což se často nestává. Publicisté správně píší, že film se hroutí sám do sebe, že obsahuje komické scény, jejichž komičnost však není záměrná, ale způsobená nesmyslností toho, jak jsou vymyšleny a udělány, tedy komičnost nechtěná. Pro příklad milostná scéna mezi Baarovou a Goebbelsem vrcholí počítačovou animací ohně, do jehož plamenů jsou prolínavě promítány tváře obou protagonistů těsně před vyvrcholením a následně i po něm, to celé za doprovodu hudby skladatele Ondřeje Soukupa, jejíž „vrcholné“ motivy působí jako z nejidiotštějšího televizního válečného filmu, jehož kvalita je uměle srážena dolů. A to je dojem jakékoliv významnější sekvence Lídy Baarové. Je-li nutné vyvolat nějakou silnější emoci, herci začnou přehrávat a začne hrát strašlivě trapná hudba navozující dojem, že koukáte na sebeparodickou záležitost.

Nicméně Renč správně udělal přinejmenším to, že Lída Barová jako film se většinu času vážně alespoň tváří. Odmyslíme-li si směšně ztvárněné nejdůležitější momenty celého filmu, režisér Baarovou vykresluje jako osudovou ženu nacistického ministra propagandy, odtud také anglický název filmu Devil’s Mistress, Ďáblova milenka. Ale tím jsme u dalšího závažného problému. Anglický název daleko více odpovídá skutečnosti než ten český. Syžetem celého filmu je právě a pouze vztah Baarové a Goebbelse, nikoliv samotný život Baarové, a je jedno zda záměrně či nezáměrně, protože i bez širších znalostí historického kontextu, jenž je ve filmu (ne)podáván, Lída Baarová významněji modeluje pouze kontury vztahu Baarové a Goebbelse. Proto například film v podstatě končí návratem Baarové do Prahy na konci 30. let a celá válečná léta shrne zhruba desetivteřinovou přehlídkou plakátů filmů, které Baarová ve 40. letech natočila. Následují pouze nutné a nesmyslně natočené momentky z její poválečné internace a sebevražda její setry Zorky (výjev této sebevraždy je Renčem „přepálen“ až do krajnosti nevkusu).

Závěr filmu také zcela ignoruje život Baarové po jejím propuštění na Štědrý den 1946. Renč se opět jako ve scéně se sexem snaží o jakousi metaforu, v níž již Baarová na sklonku života sedí v křesle v prázdném ateliéru osvětleném pouze lampou, pak za ní přichází Goebbels a lampu zhasíná. Protože Renč snil o natočení Lídy Baarové zhruba 15 let, hádal bych z toho, že toužil po natočení filmu, jímž by vzdal hold své milované herečce. Ovšem samotná závěrečná scéna tomu moc nenasvědčuje. Od režiséra toužícího natočit takový film bych čekal hluboký zájem o osobu Baarové, z toho lze logicky vyvodit, že její vztah s Goebbelsem by nutně také on chápal jako pouhou epizodu jejího života, která ji přinesla na dlouhá léta pouze problémy. Nicméně Renč ve filmu metaforizuje Goebbelse jako Lídinu životní lásku, tu nejdůležitější a největší, což samozřejmě neodpovídá pravdě, mužem Lídina života byl Kurt Lundvall, lékař s nímž se setkala v Rakousku až po roce 1948.

Sám Renč tvrdí, že Lída Baarová je hraný film, který má být i fikcí. Tato fikce je ve filmu podávána především jistými historickými nepřesnostmi, ale ve své podstatě vykresluje život Lídy Baarové celkem věrně.

Teď přiznaně spekuluji, ale má interpretace Lídy Baarové směřuje k momentu, kdy se musím zeptat, z jakého důvodu byl mezi producenty filmu o české milence hlavního ideologa nacistického Německa pan Daniel Landa?

 

Podprahová tolerance k nacismu?

Odpověď se dá najít relativně jednoduše, film nacistické hrůzy pouze relativizuje, kdežto ve svém závěru výjevy komunistických výslechů a vězeňských praktik podává jako bytostně zvrhlé a odporné. Goebbels i Hitler (zahraný Pavlem Křížem zcela trapně) jsou vyjeveni jako muži schopni náhlého vzplanutí pro krásnou Češku (pro střemhlavého „patriota“ Daniela Landu ideální bod ahistorické historie), nikoliv jako „zvířata“ mající brzy na svědomí miliony zmařených životů. Baarova projevuje jisté opovržení nad chováním Němců k Židům ve scéně, která následná zvěrstva exponuje, ale film stále pouze hraje na strunu toho, že Hitler a především Goebbels jsou muži schopní lásky, lásky, kterou dokáže Baarová opětovat a přitom ještě tiše akceptovat zvrhlé myšlenky, které tito muži vzápětí budou násilně realizovat. Skutečná Baarová byla v této době naivní husou, která se nechala zmámit tím, že se do ní zbláznil jeden z nejmocnějších mužů světa, který znala. Film Lída Baarová ale prostor pro zamyšlení proč to herečka udělala a vydržela nenabízí, pouze fádně komentuje její zamilovanost, jako ta by stačila k tomu, že se dá omluvit láska ke zločinci. Odtud také první a poslední verbální poselství filmu, že „milovat zločince ještě není zločin“ a že „nic není tak jednoduché, naopak vše je složitější, než se zdá“.

A odtud také samozřejmě pramení alibismus celého filmu, který se tváří vážně a vznešeně, ale ve skutečnosti je jen kýčovitou drobnokresbou zcela povrchní osoby nemající ve svém mládí dost rozumu. Odtud také celková přepjatost apelu na lidskou tvář jinak nelidských hyen nacistického zřízení, apelu, který je dle mé domněnky hlavním důvodem proč film vznikl, jak vznikl, a proč „říká“ to co říká (a proč je Daniel Landa mezi jeho producenty). Samoúčelně a podprahově vyvolává toleranci k lidem mající extrémní a nehumánní názory, proto je také natočen tak hloupě, protože je cílen právě na masovou skupinu méně bystrých diváků.

Filip Renč, držitel medaile Za zásluhy I. stupně od Miloše Zemana, kterého Renč podporoval v prezidentských volbách (držitel medaile, kterou jistě nedostal za to, že by byl umělec, neboť jeho filmy včetně Lídy Baarové jsou hrubě průměrné a zcela neumělecké), natočil film, který mu produkoval Daniel Landa, na jehož premiéru přišel sám Miloš Zeman, na jehož natočení dostal neslýchaně obrovskou a nečistou částku 15 milionů Kč od zřejmě zlobbované Rady Státního fondu kinematografie.

 

Rovnice: ZEMAN + RENČ + DANIEL LANDA + HITLER + GOEBBELS + MIRKA SPÁČILOVÁ

Tedy ještě jednou:

  • Prezident vymýšlející si Peroutkův článek „Hitler je gentleman“ dal Renčovi medaili Za zásluhy I. stupně, kterou si režisér jistě nezasloužil svým filmovým dílem
  • Pak Renč natáčí film, kterému je přiklepnuta astronomická dotace od Rady, jejíchž několik členů se pak od tohoto rozhodnutí distancuje
  • Tento film produkuje Daniel Landa, mistr nevtíravého vhánění extremistických myšlenek do myslí lidí s nízkou mentální obranou proti bludům
  • Tento film ztvárňuje život české herečky, do které se pobláznili Adolf Hitler a Joseph Goebbels
  • Tento film obsahuje scénu Křišťálové noci, která tuto událost ukazuje jako plnění povinností vycházející z Norimberských zákonů, a tedy jako něco v podstatě patřičného, protože v snímku bezkontextového
  • Tento film je natočen hrozně, tudíž primárně pro konzumního diváka, který má vždy k extrémním názorům blíže než divák, který si žádá kvalitnější podívanou (tam pšenka Lídě Baarové zcela jistě nepokvete)
  • Na tomto filmu se všichni váženější recenzenti shodují, že je hloupý a nedokonalý, kromě Mirky Spáčilové, která se ve své recenzi snaží vypichovat spíše pozitivnější aspekty filmu, kterými obhajuje svůj „verdikt“ 65%, tedy hodnotu, kterou přisuzuje filmům, které se jí obecně líbí, ale proč se o tom vůbec zmiňuji je fakt ten, že Spáčilová v této rovnici, kterou se snažím naznačit, hraje roli publicistky, která obhajovala nedávný návrat Daniela Landy k veřejnému hraní písní z jeho původní xenofobní kapely Orlík

Kruh se uzavřel a vrána k vráně sedá. 



Komentáře



vko

2016-01-24 11:32:48

Pekne Martine, banda curaku se sesla, rozdali si medaile a tech 15 mega je dobrej vtip. Renc je curak pekne dlouho. Ale stejnak je mi ho lito.

Martin

2016-01-27 08:05:32

Mně je líto toho filmu. Kdyby to točil Otakar Vávra, který to kdysi dělat chtěl, věřím, že by ten její život vystihl lépe a bez těch ubohých "fanfár" okolo...

LS

2016-02-07 09:00:26

Ja som bol zarucene v inom kine a v inom case na filme, takze som zarucene videl iny film. Ten film bol natolko iny oproti tejto kritike, ze odpovedaju iba mena autorov , hercov, hlavnych potav... Nespominam si, ze by som za polednych 25-30 rokov videl lepsi film z diela ceskej(ceskoslovenskej) konematografie. Bohuzial, v tomto pripade by sa mali ti "vaznejsi" recenzenti zamysliet nad sebou, pretoze sa hodne zaujimam o filmove umenie a takuto dikreditaciu svojej osoby by si nemal ziadny profesionalny kritik dovolot. Proste kritici sa chovaju presne tak, ako sa chovali ti komunisti na zaver filmu....


SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.