facebook | twitter | youtube | mixcloud

Terry Gilliam a Don Quijote


akurnik.cz / Terry Gilliam a Don Quijote



Postava Dona Quijota patří k těm nejzásadnějším a nejdéle přežívajícím kulturním fenoménům dějin lidstva. Vytvořil ji v 17. století renesanční španělský spisovatel Miguel Cervantes ve svém románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Snoubení snílkovství, popírání reality a jejího vlastní vidění, zároveň i nezanedbatelné dávky šílenosti - to vše přičítá hlavní zásluhu na nesmrtelnosti tohoto díla. Není divu, že ve světě kinematografie lze napočítat něco kolem čtyřiceti pokusů o převedení qujotovského tématu na stříbrné plátno (nepočítaje v to divadelní a dokonce i baletní a muzikálové adaptace). Quijote vábí mnohými vlastnostmi i univerzálními aspekty své podstaty.

Není se moc čemu divit, že quijotovská látka uhranula i amerického režiséra Terryho Gilliama. Jeho vztah k Donu Quijotovi je dnes už téměř legendární a minulý týden světlo světa spatřila zpráva, že Gilliamův vysněný (a také prokletý) projekt se dostal do fáze postprodukce. Sláva!

Každý režisér má nějaké své zásadní dílo, a málokdy se stane, že takových děl má někdo víc než jedno. Gilliam je nejčastěji spojován především s prací na seriálu a filmech Monty Python, dále se snímky jako Brazil nebo 12 opic. Co je však pro něj osobně oním projektem s velkým P, to je právě Don Quijote.

Každý, kdo se alespoň letmo s literární předlohou setkal a zná něco málo z Gilliamovy filmové tvorby, ten musí uznat, že spojení Gilliam + Quijote dává smysl. Nemluvě o tom, že (taktéž neúspěšně) se o filmového Quijota pokoušel například i Orson Welles. Zatímco Welles už své dílo nemůže nikdy dokončit, Gilliamovi se to podle nejnovějších informací vskutku podařilo. A to prosím po téměř třiceti letech (v některých současných článcích na toto téma se mluví o letech sedmnácti, zapomíná se v nich na to, že už v roce 2002 Gilliam zmiňoval, že se na Quijota chystá deset let).

Na výsledek si budeme muset počkat nejméně do příštího roku. Není však tolik od věci si retrospektivně připomenout, co se vlastně v roce 2002 událo. Při tehdejší produkci film stíhala jedna katastrofa za druhou, což bylo výborně zaznamenáno v britském dokumentu Ztracen v La Mancha autorské dvojice Keith Fulton a Louis Pepe. Ti se svým štábem doprovázeli štáb Gilliamův ve fázi preprodukce a následně během pár dní samotného natáčení.

Dokument svědecky líčí režisérovo zaujetí Quijotem a objasňuje důvody, proč je pro něj toto téma tolik zásadní. V přípravných fázích se hledají lokace, herci, chystají se kulisy, loutky, Gilliam kreslí storyboardy a je přímo fascinován tím, že jeho milovaný projekt se uskutečňuje. Zároveň však vidíme, že organizace produkce není zcela dobře promyšlená, mnoho věcí se řeší na poslední chvíli nebo se nemohou ještě řešit vůbec. Problémy s penězi. Ne všechny kontrakty jsou uzavřeny. Samotné natáčení je pak peklo vedle pekla, past vedle pasti. Zákon schválnosti ve své nejobnaženější a nejvychytralejší podobě.

Nejprve až mytologicky kruté počasí, jež navzdory předpovědi přineslo vydatný déšť a krupobití, které zničilo a vyplavilo spoustu natáčecí techniky (štáb natáčel do poslední chvíle). Od toho nejasné řešení a komunikace s pojišťovnou, pátraní po definici "vyšší moci", aby byly škody proplaceny. Během dalšího natáčení pak hluk způsobený stíhačkami přelétávajícími nad exteriéry, znemožňující zaznamenávat zvuk. A jako by toho nebylo málo, představitel hlavní role Jean Rochefort vážně onemocněl a o jeho dalším účinkování při natáčení nešlo ani uvažovat.

Na jeden projekt příliš mnoho překážek a katastrof. A také tragiky. Quijotovská smůla na quijotovský film.

Od té doby projekt postupně stagnoval i se hýbal vpřed, ale nikdy ne tak, aby šlo vůbec spekulovat o jeho hypotetickém dokončení. Proto působí současná novinka o dokončení natáčení trochu jako blesk z čistého nebe. Pokud vše dopadne dobře, a zdá se, že ano, a v postprodukci se žádný další problém nevyskytne, Terry Gilliam se dočká svého tolik piplaného dítěte a my se dočkáme vysněného "nejlepšího filmu všech dob" (slovy uživatele Radka99 z databáze ČSFD).

P.S.: Sledování dokumentu Ztracen v La Mancha mi silně připomínalo zatím poslední, dva roky starý pseudo-dokument Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově. Paralely mezi oběma snímky jsou zcela kongeniální . Můj silný pocit nedoceněnosti Zelenkova filmu se ještě více prohloubil.



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.