facebook | twitter | youtube | mixcloud

The Deuce: Špína Manhattanu (2017 – dosud)


akurnik.cz / The Deuce: Špína Manhattanu (2017 – dosud)



Jeden ze základních stavebních kamenů současného trendu „quality TV“ je seriál The Wire – Špína Baltimoru, který se vysílal v letech 2002 až 2008. Počeštěný název seriálu uvedeného v titulku tohoto článku má velmi podobný název, a nejde o náhodu, nýbrž o legitimní marketingový tah české pobočky HBO, která se rozhodla originální název The Deuce upravit tak, aby na Špínu Baltimoru přímo odkazoval, neboť oba seriály spojuje osoba hlavního tvůrce a scénaristy Davida Simona.

Podobně jako Špína Baltimoru, také The Deuce se věnuje odvrácené straně západní civilizace. Dříve šlo Simonovi o vykreslení drogového podsvětí zasahujícího zejména chudší vrstvy amerického města, kde se toho tolik neděje. Drogový byznys byl propojen s politikou a legálními obchody úspěšných, avšak morálně pochybných podnikatelů. Celou problematiku Špína Baltimoru ohledávala z různých perspektiv a hlavní přidanou hodnotou celého seriálu byl fakt, že Simon do seriálu vnesl své zkušenosti reportéra z baltimorských novin a že se na seriálu podílely (někdy i herecky) dokonce některé z reálných postav, které v celém kolosu oné chobotnice obchodu s drogami aktivně působily.

The Deuce má jiné téma, obchod se sexem a prehistorii pornoprůmyslu v New Yorku v 70. letech minulého století. Co však zůstalo, je patina tématu vydělávání peněz na něčem, co většinová společnost neschvaluje a zákonně téměř ani nepřipouští, byť poptávka z vrstev většinového obyvatelstva je markantní. Zůstala však také tvůrčí metoda, která ve Špíně Baltimoru byla tolik přitažlivá a vypravěčsky podmanivá: pomalejší tempo, absence původní hudby, jež by podbarvovala jednotlivé scény (jediná hudba v seriálu je ta, která zrovna hraje z rádií nebo je hrána postavami hudebníků, kteří se v seriálu občas objeví), široká koláž různorodých postav, jejich dechberoucí drobnokresby a výjimečnost každé z nich, překvapivé obraty v ději, které nakonec vždy ukážou, že běh života v tomto „oboru“ je přece jen drsný.

Už od prvních dílů je zřejmé, že v The Deuce tvůrcům nejde o žádné laciné šokování ani o podbízející se „romantizování“ prostředí prostituce či natáčení porna. Občas se při sledování divákovi může zdát, že tomu tak není, například vztahy mezi šlapkami a jejich pasáky jsou často vykresleny jako harmonické, všichni obyvatelé čtvrti se bez rozdílu jejich postavení na ulici přátelsky zdraví, všichni se večer potkávají v baru a jsou schopni spolu normálně komunikovat. Vše se ale samozřejmě hatí, když jde o (velké) peníze. Jedna z hlavních postav, barman Frankie Martino ztvárněný Jamesem Francem, je vcelku nenásilně nucen do spolupráce s italskou mafií, což bere „sportovně“, jelikož není nucen k přímé účasti na hrubých kriminálních činech, nicméně spadne klec, když ve sklepě svého baru musí neúčastně přihlížet mučení muže, jenž mafii dluží peníze. Podobně je to i ve vztazích pasáků a jejich nevěstek. Dokud dívky „pracují“ a nosí vydělané peníze, funguje vše harmonicky a bez zádrhelů. Stačí však jediné klopýtnutí či drobná smůla a násilí ze strany „zaměstnavatele“ nezřídka protíná tam i zpět hranici mezi terorem a strachem o život.

Jistým protipólem k tomu všemu jsou postavy novinářky Sandry Washington a policisty Chrise Alstona. Ona chce v novinách uveřejňovat syrové příběhy z ulice, on jí z milostné náklonnosti pomáhá, ale vše vidí poněkud jinak – policie nejenže nijak zásadně proti prostituci nezasahuje, ale dokonce bere úplatky za to, že nad mnohým přimhuřuje oko. Strážci zákona dokonce ani nevidí kdovíjak zásadní problém v tom všem, co se na ulici děje. Prostě je to tak, jak to je. 

Zcela svébytnou rovinou celého seriálu je pak příběh šlapky Eileen, kterou hraje Maggie Gyllenhall (je dokonce jednou z producentek seriálu). Eileen nikdo nepase, je tak zvaně „sama na sebe“, všechny peníze, co vydělá, si nechává pro sebe a na dálku pečuje o svého malého syna, jenž bydlí u babičky. Seriál si částečně drží mystérium v tom, že až do posledních dílů první řady netušíme, proč Eileen dělá, co dělá. U postav ostatních prostitutek často vidíme, že za vším stojí rodinná traumata, znásilnění otcem či jiným příbuzným nebo nuzný život v americkém zapadákově. Postava Eileen je komplikovanější a zejména díky ní se v seriálu objevuje prvek natáčení porna a s ním spojeného vyjednávání mezi společností a jejími politickými elitami o alespoň částečnou legitimizaci tohoto odvětví. Zároveň ale seriál vykresluje i to, že porno bylo ve svých začátcích i úsměvnou a vlastně dosti fušérskou prací. Pro příklad uveďme scénu prvního porna, které Eileen natáčela – ve sklepě domu režisérovy babičky, na osmimilimetrovou kameru, cumshoty na obličej byly ve skutečnosti bramborová polévka.

Hlavním motivickým prvkem The Deuce je určitá profesionalizace, ale také kapitalistická proměna do velkého a sotva přehledného byznysu, k níž právě v období 70. let u obchodu se sexem ve všech možných podobách docházelo. Dívky nabízející na ulici samy sebe se postupně přesouvají do „salónů“ a jim podobných podniků. Porno, promítající se v poloilegálních zapadlých kinech, se náhle dostává i na plátna velkých kin, navíc přístup k jeho natáčení osciluje mezi uměleckými záměry či co nejrajcovnějšími, avšak nikoliv hloupými postupy k tomu, jak jej vylepšovat.

 

Špína Manhattanu, jejíž druhá řada se bude vysílat letos na podzim, během svého uvedení nevzbudila tolik pozornosti, kolik si zasloužila. Převážně kladné recenze i poměrně slušná sledovanost nevyvolaly takový efekt, jaký jsem osobně čekal. Debatu na téma toho, co seriál vyobrazuje. Při sledování Špíny Manhattanu vidíme, kam se společnost za posledních padesát let (ne)posunula. Z obchodu se sexem se stal obchod s bílým masem, z pornografického průmyslu se stala mašinérie videí na internetu, která vlastně už žádný větší zájem nevzbuzuje. Seriál nic z toho nehodnotí, a to záměrně, je totiž historickou sondou, která nás má trknout do hlavy. Simon dnes natáčí, jak to začalo, před více než deseti lety natočil, kam to ve větší míře došlo. Důvod, proč se vrátil do sedmdesátých let, je tedy nasnadě – dnes více než kdy jindy je dobré uvažovat o tom, že co „zkažená“ společnost tehdy chtěla, to dostávala na ulici od lidí, kteří na té ulici sami byli, a to ať už si na ní takto přímo vydělávali, nebo jen lidi z ní tahali do vlastních podniků na odfrknutí. Dnes chce „zkažená“ společnost víceméně to samé, ale mafie a jiné kriminální skupiny, které společnosti jí požadované neřesti nabízejí, se zreorganizovaly – široce organizovaný zločin je propojen s legálním podnikáním a s politikou. The Deuce nevyobrazuje žádná „zlatá sedmdesátá“, naopak – nastiňuje, co vše si společnost nechala líbit a jak to vše postupovalo k dnešku. 



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2018 / Kód a design LukasKrula.cz
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.