facebook | twitter | youtube | mixcloud

Současná hudební scéna na Třebíčsku a její zrod


akurnik.cz / Současná hudební scéna na Třebíčsku a její zrod



Zrod třebíčského big beatu 
Kořeny toho, čemu se dnes dá říkat big beat, sahají na Třebíčsku až do roku 1965. Před tímto rokem vévodily v tanečních sálech především taneční orchestry a hudební směr zvaný rock and roll. V této době se začíná v Praze formovat skupina Olympic a v Londýně kapela The Beatles vydává svou první dlouhohrající desku Please Please Me (1963), která však ještě plně nepředznamenává jejich budoucí popularitu a hudebně moderní postupy, které The Beatles vnesou do populární hudby. 

Rádio Luxembourg
Rok 1965 nabyl své důležitosti především zásluhou vysílání radia Luxembourg. Ostatní rádiové stanice, pod bičem svých rozhlasových cenzorů, si mohly dovolit pustit nanejvýše Karla Vlacha. Na radiu Luxembourg se hrál nejen západní rock and roll od Elvise Presleyho, ale i první big beatové skladby. Největší kolotoč okolo sebe uměli roztočit především The Beatles s jejich skladbou Please Please Me. Tato skupina dokázala neuvěřitelně ovlivnit mladou generaci, hlavně jí dokázala poskytnout inspiraci začít tvořit a hrát big beat.

Kidd & Rovers 
Kidd & Rovers byla jedna z prvních třebíčských big beatových skupin. Obsazení skupiny vzešlo z dixielandové skupiny Shooters. Skupina ze začátku svého působení hrála pouze instrumentální skladby od Shadows, nebo skladbu Monika od Oty Jahna z Mefista. Brzy zjistili, že pouze instrumentální skladby nestačí. Kytarista Josef Dufek přizval svého spolužáka Josefa Špidlu, který obsadil post zpěváka. Tato změna dodávala skupině zcela nové možnosti a kapela mohla posluchačům nabídnout skladby např. od Bee Gees či Beach Boys. Na konci šedesátých let se Kidd & Roves nechali inspirovat takzvanou vlnou Hippies. Vystupování probíhalo v květovaných košilích a do svého repertoáru zařadili i známou píseň San Francisco od Scotta McKenzieho.

Orion
Skupina Orion byla založena v polovině šedesátých let na třebíčském předměstí zvaném Borovina. První zmínka o seskupení Orion pochází z roku 1966. Stylově byl Orion přesným opakem skupiny Kidd & Rovers. V této době byl hudební svět rozdělen na dva tábory. Na příznivce The Beatles a na příznivce tvrdší skupiny Rolling Stones. Orion hrával skladby od již zmíněných Rolling  Stones, Kinks, Animals nebo Jimiho Hendrixe. Kapela hrávala především ve svém domovském prostředí, na předměstí Třebíče zvaném Borovina. Zde se konaly takzvané Odpolední čaje, na které chodívali mladí lidé a příznivci big beatu z celého města. Roku 1968 musela bohužel polovina skupiny Orion nastoupit na základní vojenskou službu. Rozpad kapely se datuje s odjezdem muzikantů do kasáren dne 1. srpna 1968. 

Babrani a P.LEA.S.
Babrani byla vůbec první skupina legendárního třebíčského bluesmana Pavla Hlaváče. Hlaváč jí založil společně Miroslavem Brátkou (foukací harmonika), Radkem Lisým (baskytara), Karlem Sobotkou (bicí) a Michalem Drobílkem (doprovodná kytara). Kapela si říkala Babrani kvůli tomu, že prý všechno zbabrali. Dle slov Pavla Hlaváče šlo všechno celkem dobře, až na bicí. Kdyby prý Babrani hledali horšího bubeníka než byl Karel Sobotka, jen stěží by prý takového našli. Na postu bubeníka Karla Sobotku tedy vystřídal Radek Lisý. První vystoupení probíhalo na večírku žáků devátých tříd jedenáctiletky. Svoje další vystoupení uspořádali v klubu Na Střelnici. Na plakáty si tehdy nekorektně dovolili napsat: „Kdo je lepší – Kidd & Rovers, Orion nebo Babrani?“. To byla v té době velká drzost, neboť kluci z Babranů byli rádi, když jim pánové z Orionu vůbec odpověděli na pozdrav, jelikož hudebníci z kapely Orion již byli starší a zkušenější muzikanti, mladými Babrany velmi respektováni, především z mladické pokory. Později se z Babranů vytvořila skupina This Free, která hrála pouze ve třech lidech, po vzoru britské kapely Cream. Na absolvování tzv. přehrávek se Pavel Hlaváč seznámil s „Itou“ Strnadem (tehdejší důležitá osobnost a velký pojem mezi muzikanty). Hlaváč Strnadovi nabídl místo ve své kapele a on souhlasil. Podmínkou byl Luboš „Myšák“ na postu zpěváka. Ten s touto nabídkou souhlasil, a tak vznikla skupina s názvem P.LEA.S. Kapela P.LEA.S. působila od dubna 1968 až do března roku 1971. Jejich název byl odvozen ze sousloví Paní Lea Sedlářová, která byla ředitelkou Závodního Klubu ROH BOPO Třebíč. Kapela doufala, že tímto krokem jim ROH finančně vypomůže při nákupu aparatury a nástrojů. Je dobré dodat, že tento plán skupině skutečně vyšel a dočkali se finanční podpory. P.LEA.S. byla první třebíčskou skupinou hrající vlastní skladby. Zbytek jejich repertoáru tvořily především skladby od Rolling Stones, Jimmiho Hendrixe a samozřejmě písně od skupiny Cream. Vystoupení probíhala především v rámci tzv. Odpoledních čajů v budově  ZK ZGK. V rámci politického uvolnění konce šedesátých let se konaly různé big beatové festivaly, na kterých skupina P.LEA.S. vystupovala. Za zmínku stojí 1. Beat Fest Vysočiny v Pelhřimově v roce 1969. Na této kulturní akci vystupovaly skupiny nejen z Vysočiny, ale i z celé Československé republiky.  Tehdejší hudební periodikum Pop Music Expres se ke skupině P.LEA.S. vyjádřilo takto: „Třebíčská skupina Pleas, opírající se o dobrého sólového kytaristu Pavla Hlaváče, působila vcelku vyrovnaným dojmem, který však v některých skladbách kazila jakoby ‚opilá‘ rytmika. V možnostech skupiny Pleas, hrající převážně skladby od Cream, je rozhodně víc, než v Pelhřimově předvedla.“

Vývoj po roce 1970
Po roce 1970 se výčet skupin hrajících big beat na Třebíčsku značně rozrostl. Velké množství z nich mělo bohužel jen krátkého trvání (Blues in Clasic, Meteor, Prezence). Pověstného big beatového kormidla se uchopila skupina Artikulus, která vznikla z členů skupin P.LEA.S. a Orion. Za zmínku určitě stojí i formace Merkur, Puls, nebo Matador. Poslední zmíněná skupina Matador dokonce vystupuje dodnes. Přestože hudební tělesa vzniklá a hrající převážně v letech 60. postupně zanikala, jejich odkaz byl mezi posluchači a hudebníky stále živý a v jejich paměti přetrvával. Veškerá hudební produkce a tělesa, která v následujícím období normalizace tvořila a koncertovala, byla ovlivněna, a do převážné míry i tvořena, především generací let 60. Hlavní postavou této generace byl především Pavel Hlaváč. Ten představoval dominantního umělce a hudebního nadšence, organizátora, kapelníka a hlavního hybatele hudebního dění v Třebíči od let 60. až dodnes. Jeho zásluhou se dá vysledovat tvůrčí návaznost mezi téměř všemi big beatovými skupinami Třebíčska před rokem 1989 a částečně i po tomto roce. Je však nutno dodat, že od sedmdesátých let byl vývoj Třebíčské hudební scény již částečně vyčpělý a invenčně neproduktivní, generace předchozí dekády zestárla a nic nového již nepřinášela, což se změnilo až s nástupem nové generace hudebníků let 90.

Po Sametové revoluci se v Třebíči zrodila mladá a nová vlna hudebních nadšenců, kteří z mdlého kumulu populární hudby dokázali nasávat a čerpat inspiraci především od interpretů, kteří se do povědomí posluchačů dostávali skrze média a všeobecný hlad po „něčem novém“ a zahraničním. Toto ovlivnění cizími vlivy a vjemy úspěšně přebíjelo big beatovou tradici let 60. až 80., která mladým lidem již mnoho nového neříkala. Důležité je ještě pro úvod poznamenat, že rodící se alternativní a klubová scéna Třebíče se dokázala od prostého kopírování jiných uskupení distancovat a přicházela s nápady a postupy zcela novými, do té doby „revolučními.“ 

Fru Fru
Třebíčské hudební uskupení Fru Fru je formace zcela nezaměnitelná. Od roku 2000 jsou Fru Fru stálým pojmem na celorepublikové hudební scéně, svědčí o tom pevná posluchačská základna, která daleko přesahuje hranice třebíčského okresu. Původní záměr kapely byl vystupovat pouze jako umělecké těleso určené primárně k improvizacím na vernisážích či soukromých akcích. Jelikož se publiku tvorba Fru Fru velice zalíbila, rozhodla se skupina pracovat a vystupovat jako plnohodnotná kapela. Hudební těleso za dobu svého působení vystřídalo velkou řadu bubeníků a hráčů na různé klávesové a syntezátorové nástroje. Ke dnešnímu dni se skupina redukovala do čtyřčlenného uskupení. Václav Bartoš (zpěv, steel drum), Adam Kotrba (basová kytara, zpěv), Vladimír Dudek (elektrická kytara, zpěv) a Pavel „Nelid“ Vostál (bicí nastroje). Fru Fru se prezentují ojedinělým hudebním projevem, který v sobě kombinuje prvky popu, rocku, funku. Tyto kombinace mnohdy míchají do nevšedních tvarů, které dokáží hudebníci velmi zdatně zkomponovat do rytmických a tónově bohatých konstrukcí. Jejich písně se vyznačují skladatelskou hravostí a hráčskou pečlivostí. Jejich velmi neobvyklý zvuk je determinován především použitím steel drumů, které v hudbě kapely netvoří funkci podpůrnou, ale výjimečně dominantní, díky melodickým vyhrávkám, které v jednotlivých písních vytvářejí moment překvapení. Fru Fru nabízí velmi výrazné nevšední texty frontmana Václava Bartoše. Texty mají schopnost člověka rozesmát, ale zároveň i zamyslet se nad jejich obsahem. Na podkladě pozitivních reakcí vydali Fru Fru v roce 2003 své debutové album s názvem Hmotný svět. Album se setkalo s velmi pozitivní reakcí českých médií, a díky tomu se Fru Fru objevili v pořadech České televize, Óčka, Musicbox TV či na soukromých i státních rozhlasových stanicích. V prosinci roku 2005 Fru Fru vydali své druhé album s názvem Nevěř tichu, za které byli nominováni na žánrovou cenu akademie populární hudby Anděl 2005. V lednu 2009 vyšlo třetí album s názvem Až přiletí tučňák... Nahrávání alba se zúčastnili hostující muzikanté, například Gabriela Vermelho (Maraca - zpěv, housle, kvinton), Dorotka Barová (Tarafuki - zpěv, violoncelo), František Kučera (ex-Čikori - trumpeta, křídlovka) a Jakub Vejnar (Baterky - Baterky, Aneta Langerová a další). Čtvrtá deska s názvem Freak Show vyšla v lednu roku 2013. Lídr Fru Fru Václav Bartoš o novém albu prohlašuje: „Naše čtvrté album bude velmi přístupné široké posluchačské základně. Bude hodně melodické, se silnými texty.“

Cirkus Mrodry Ublues
Hudební formace Cirkus Mrodry Ublues vznikla v roce 1997 spojením autorského dua Kamil Foit (zpěv) a Jan Coufal (zpěv, klávesové nástroje). Do skupiny později přichází Vlastimil Pastucha (kytara), Vladimír Dudek (basová kytara) a Luděk Konečný (bicí nástroje). Roku 1998 skupina natáčí demo Ohambí. Natáčení probíhá ve studiu vzmáhající se firmy Music Data ve Velkém Meziříčí. Hudebníci dávají dohromady peníze a pilně pracují. Demo Ohambí nakonec přináší šest zdařilých opusů a na disku samém se objevuje obrázek klauna s červeným nosem, nadlouho nedílnou součástí image zpěváka Kamila Foita. Kapela v té době zkouší dvakrát týdně po garážích a soustavně koncertuje. Jezdí po celé republice, hraje na vedlejších scénách třebíčského festivalu Zámostí, až se dostává i na hlavní pódium. V jihočeské Blatné hraje Cirkus Mrodry Ublues nonstop pět hodin a repertoár čítá na 70 skladeb. Poetika skupiny vychází z metody hudebního i textového překvapení, nonsensu a konstrukční koláže. Častá je práce s estetikou trapnosti, autoři nezřídka s chutí mystifikují a uvádějí publikum přímo v omyl. Jejich tvůrčí postupy se dají nejlépe vystihnout v příměru k dadaistické metodě mechanického automatismu, kdy kolážovitě spojují hudebně zdánlivé nesmysly spolu s melodiemi vlastními i populárními. Tím se vedle sebe objevují motivy notoricky známé (například refrén skladby Lásko má já stůňu od Karla Svobody, nebo Země vzdálená od Michala Pavlíčka, ale i jiné) i zcela nové, tvůrně invenční, přesto snadno čitelné a chytlavé. Jako důležitý znak jejich tvůrčího rukopisu uveďme i jasné inspirace z různých hudebních žánrů jako hip hop, heavy metal, folk a již zmíněné populární melodie. Stejně „dadaistický“ postup, který se projevuje hudebně, je i znakem textů, které píše výhradně frontman kapely Kamil Foit. Tyto texty oplývají hravostí, chaosem, cizojazyčnými vlivy a harmonickým rytmem, jejich výraz je těžko uchopitelný a dokonale korespondují s muzikální dovádivostí kapely. Roku 1999 jsou muzikanti vyzváni, aby se podíleli na tradiční kompilaci zvané Třebíčský výběr. Do studia Skála však k překvapenému Petru Ošmerovi přicházejí bez nástrojů a svůj příspěvek - Písničku, kterou mám rád, pouze nazpívají. Se vznikem skupiny Fru Fru nečekaně odchází z Cirkusu Mrodry Ublues baskytarista Vladimír Dudek (dnes hraje ve Fru Fru na elektrickou kytaru), aby byl okamžitě nahrazen Václavem Čudkou (ex Carmen). Ten přináší do kapely jiný úchop basové linky a neotřelé nápady. V průběhu roku 2006 se porůznu v bytech, garážích a zkušebnách tvoří první řadové CD s názvem Ksindl. Stěžejní roli sehrává na scéně Vladimír Dudek. Vladimír vlastní mobilní nahrávací zařízení, se kterým nahrává celé album, to je opatřeno papírovým obalem, vklad obsahuje všechny texty, fotogalerii i bohatý poznámkový aparát. Dodnes patří k tomu nejlepšímu, co kdy třebíčská rocková scéna vytvořila. V současné době skupina koncertuje pouze párkrát do roka a na nové desce nepracuje. 

Permon Balet Superstar 
Vznik skupiny Permon Balet Superstar se datuje rokem 1996. Kapela se skládá z této trojice – Vlastimil Pastucha (kytara, zpěv), Alexandr Fiala (baskytara, zpěv) a Luděk Konečný (bicí nástroje). Roku 1998 kapela vydává svoje první řadové CD s názvem Peřina. Tímto albem se skupina nesmazatelně zapsala na pomyslný vrchol třebíčské alternativní rockové scény. Od roku 2001 se ke skupině připojuje flétnistka Hedvika Pěnčíková, která působila v Permon Balet Superstar sedm let. Skupina společně s Hedvikou nahrála v roce 2002 demo snímek Demo. Změna přichází s rokem 2008. Hedvika Pěnčíková opouští uskupení přesně před přípravami na nové album. Druhé řadové album vyhází roku 2009 a nese název Demo Plié. Po vydání alba pozvali skupinu organizátoři na multižánrový festival do francouzského Belfortu (kapela zde vystupovala dva roky za sebou). Začátkem roku 2014 vychází v pořadí třetí řadové album s názvem Nic. Charakterizovat hudbu skupiny je těžkým oříškem. Jasný vliv progresivního rocku a metalu se přímo nedoplňuje s výrazem, který kapela má. Zřejmé alternativní postupy Permonu Balet Superstar rozbíjejí všechny zavedené „tradice“ výše zmíněných žánrů. Důležité hudební motivy jednotlivých (někdy až desetiminutových) skladeb jsou strukturně rozčleněny do jakýchsi ploch, majících své melodické základy, které jsou však v následujících plocha zcela opuštěny a performativní aspekt skladby tak začíná nanovo. Instrumentálně bravurně zvládnuté pasáže jsou texty doplněny jen jaksi mimochodem, přesto skvěle doplňují masivní a „hororový“ zvuk kapely, jehož jednotícím výrazem je znepokojivost a neustálé mísení a střídání ponurých kytarových, ale i basových riffů, podpořených rytmickou atonalitou a komplikovaným bubenickým doprovodem. 

Zouváci Boží
Sdružení muzikantů nesoucí název Zouváci Boží vzniklo v neděli 11. 5. 2008, když Pavel Hlaváč (třebíčský bluesman) oslovil Kamila Foita, aby udělal vystoupení v rámci letního festivalu Zámostí. Poprosil ho „aby tam byly ty tvoje básničky a tak něco“. Kamil Foit zatelefonoval svým kamarádům a Zouváci byli na světě. Skupina hrála ve složení: Kamil Foit (zpěv, baskřídlovka), Vladimír Dudek (kontrabas), Adam Jindra (mandolína), Milan Noha (harmonika, zpěv) a Luděk Konečný (bicí nástroje). První vystoupení sklidilo obrovský úspěch a rozhodlo o dalším pokračování skupiny. První demo snímek skupina nahrála dokonce před svým prvním vystoupením. Na koci roku 2009 vyšlo první řadové CD s názvem To, co si na světě můžeme nejmíň přát, je láska. V polovině roku 2012 odchází z pracovních důvodů ze skupiny Adam Jindra. Posléze odchází i Vladimír Dudek a Luděk Konečný. Kapela poté víc jak rok neexistuje. Po roční přestávce Kamil Foit znovu oslovuje svoje kamarády. Skupina ke dnešnímu dni hraje v sestavě: Kamil Foit (zpěv, baskřídlovka), Karel Pokorný (basová kytara), Milan Noha (zpěv, harmonika), Tomáš Pokorný (mandolína), Václav Bartoš (bicí nástroje, zpěv) a Martin Dvořák (vibrafon). Hudba Zouváků Božích se vyznačuje neofolklórním přístupem a lehkostí. Struktura jednotlivých písní vyznívá velmi lidově a jednoduše, nicméně v sobě nezapře touhu posunout „hospodskou“ hudbu někam dál. Jednotlivé pasáže jsou tak třeba od sebe oddělené instrumentálními a zcela mimotóninovými předěly, snoubícími v sobě originalitu, ale i výpůjčky ze skladeb cizích (od písně Což takhle dát si špenát až k motivům od Michaela Jacksona nebo Franka Zappy). Kapela v sobě nezapře inspirace valčíkové, ale ani moderně novodobější, okořeněné právě vlastní invencí a metodou muzikálně asociační, což podporuje především instrumentální rozmělněnost akordeonu Milana Nohy, rytmická bohatost bubnů Václava Bartoše, hlasová a melodická překvapení Kamila Foita (jehož baskřídlovka tvoří hlavní důraz na melodii instrumentálních pasáží). 

Hudební festivaly, koncerty

Zámostí
Třebíčský letní kulturní open air festival Zámostí se koná pravidelně od roku 1997 na podzámecké říční nivě v Třebíči. Zámostí se koná vždy první červnový víkend, kde se sjíždějí do malebné oblasti levého břehu řeky Jihlavy jeho návštěvníci. Klasický formát festivalu představují dvě scény, které představují známé kapely a alternativní či začínající uskupení. Produkci taneční hudby pak nalezneme v cirkusovém stanu, který se nachází uvnitř výše uvedeného areálu. Pro vyznavače klubového art kina pak upozorňujeme na filmový klub Zámostí v kině Pasáž. Od roku 1999 je zájemcům zpřístupněna i výstava lokálních umělců Open per4mance (po celý červen). V době konání festivalu se ve čtvrti Zámostí setkáme i s akcemi typu Zámostí V Modrém, kdy své umění dávají všanc skupiny a performeři pod otevřeným nebem. Hlavním znakem festivalu Zámostí je představení převážně klubových a populárních skupin z celé České republiky, včetně pár zahraničních uskupení, to vše doplněné o kapely třebíčské. Obecně vztao se dá říci, že právě Zámostí je svátkem třebíčské hudby, neboť kumulace třebíčských kapel v jedné kulturní události je právě na tomto festivalu sváteční. Důležité je zmínit i to, že v rámci celkového programu festivalu tvoří třebíčská produkce místních kapel kvalitativně důležitý a vyrovnaný protipól skupin v celorepublikovém hudebně percepčním povědomí mnohem známějších a populárnějších. 

Třebíčský Zvonek
Třebíčský Zvonek byl letní festival převážně folkové a etnické hudby. Festival se konal vždy v krásném prostředí nádvoří třebíčského zámku na přelomu června a července. Bohužel se konalo pouze šest ročníků, a to v letech 2001 – 2006. Mezi nejznámější účinkující patřily například: Guločar, Čankišou, Jan Nedvěd.

Šamajim
Třebíč obývala židovská komunita, kterou dnes připomíná největší židovská čtvrť v České republice, dvě synagogy a rozlehlý židovský hřbitov. Díky této historii vzniknul festival židovské kultury a hudby Šamajim. Cílem tohoto festivalu je připomenout židovskou kulturu: zpěvy, tance, gastronomii. Celý festival se skládá z mnohačetných koncertů, výstav, divadel, přednášek a ochutnávek. Šamajim probíhá po tři dny v třebíčské Židovské čtvrti včetně synagogy.  



Komentáře



vko

2014-09-29 20:11:53

Ty Hlavacovi pameti, to jsem poctive cital v tom deniku, ty si dobre pamatuji. Dneska uz zase lelkuju a nectu nic.

Pavel Hlaváč

2014-09-29 20:12:15

http://www.trebic.cz/archiv-trebicskeho-zpravodaje/ds-1113 Kdo má zájem tak Třebíčský zpravodaj 2011 od čísla 1 po č. 12.....vždy 10 strana.

Tomáš

2014-09-29 20:12:35

To byl jeden z hlavních zdrojů :)

Pavel Lopolo Jirák

2014-09-29 20:12:55

A kde je kdyby tisic periskopu, kmochovi sirotci aj., co? .. to je to autor nezna neznamena, ze byl konec vosumdesatek mrtvej :-)

Tomáš

2014-09-29 20:13:26

Je to pouze a jen zrod a současnost. Příště se na ně dostane, stejně jako na Sewer, Standartní směs, Temný krtek, Sulin, Hlaváč a Co ... ... ...


SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.