facebook | twitter | youtube | mixcloud

Dílo Otokara Březiny

31.03.2014 / Literatura / Martin Dvořák

akurnik.cz / Dílo Otokara Březiny



„Krása světa je skrytá. Tisíce pohledů ztrácíme marně, poněvadž nedovedly uviděti svět v okresích jejího proměňujícího a očišťujícího záření. Neznáme celého bohatství vlastních svých krajin.“

Tento web je určitou měrou zaměřen na kulturu Třebíčska a v tom případě i jeho literární sekce by tomu měla odpovídat. Proto se zde budeme nemálo věnovat i spisovatelům, kteří jsou s tímto regionem spjati, ať už tím, že se zde narodili, žili, tvořili, nebo jen tím, že tento kraj se do jejich tvorby promítl. Jako první z těchto větších záměrů jsme vybrali dílo Otokara Březiny, jenž téměř celý svůj život strávil v Jaroměřicích nad Rokytnou, třebaže jeho umělecký záměr korespondoval s až kosmickou klenbou vinoucí se nad celým světem a lidstvem.

Dílo Otokara Březiny patří k těm největším a nejvýznamnějším v českém literárním světě. Jeho monumentalita a závažnost z něj činí jednu z esenciálních položek našeho kulturního dědictví, třebaže se objevují polemiky nad jeho dnešním smyslem. Březinovy verše mají v dnešním literárním kánonu místo zcela výjimečné, ovlivnily nejednu generaci spisovatelů napříč celou historií a skrze svůj nádech těžké čitelnosti a ohromného lesa symbolů v nich obsažených, působí mnohdy až provokativně. Znalost Březinovy poezie je dnes však mezi širší veřejností spíše vzácnější, dnešní generace ho už zkrátka tolik nečte, což je bohužel ještě podmíněno skutečností, že na pultech knihkupectví se dnes nedají jednotlivé texty sehnat (vyjma poměrně nedávno vydané korespondence a různých souborů studií s názvem Březiniana). Na tomto webu se pokusíme s tímto tristním stavem poněkud manipulovat, v rámci jakéhosi dlouhodobějšího „projektu“ zde nabídneme články o všech Březinových sbírkách s několika ukázkami a jakousi nápovědou k tomu, jak je možné na ně nahlížet a jak je alespoň částečně poznat, seznámit se s nimi a třebas tím i podnítit alespoň malé oživení zájmu o Březinovo dílo mezi čtenáři. Hloubka Březinovy poezie se může zdát na první pohled odrazující, nesrozumitelná a neaktuální. Skutečný stav je ale samozřejmě někde úplně jinde, budeme-li číst Březinu pozorněji, ukáže se nám fascinující svět básnických obrazů, které nejsou nijak svazovány s myšlením doby, ve které vznikly. Právě naopak. Jakub Deml chápal Březinovo dílo jako katolické, i tento náhled na básníkovu tvorbu je ale značně variabilní a jak si později ukážeme a řekneme, s největší pravděpodobností i mylný, neboť Březina byl v první řadě mystikem a jeho víra v Boha byla především víra v jakousi vyšší sílu, v přírodu, ve všeobjímající prostor kolem nás, tvořený myšlenkou soudržnosti veškerého bytí. To tvoří jeden z hlavních pilířů veškeré autorovy tvorby a tento pilíř je v neposlední řadě i známkou nadčasovosti a hlubokých vnitřních prožitků, s kterými se lze ztotožňovat i dnes.
***
Narodil se 13. září 1868 v Počátkách a zemřel roku 1929, 25. března, v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde prožil podstatnou část svého života. Na přelomu dvou století se bouřlivě měnily názory i vize na to, kam by se měla literatura (a potažmo umění všeobecně) ubírat. Březina, začínající psát v duchu epické poezie a realistické prózy, se hledá, a to především sám v sobě a ve svém nitru. Byl nešťastným člověkem; deprese, melancholie, negativní pohled na životní skutečnosti a učitelská profese, která ho vnitřně ničila, to vše mělo vliv na jeho niterný přerod a především uzavření se do sebe sama, do své fantazie, do svého myšlenkového univerza. Od svazujících a normativních ideálů předešlých generací umělců, se vymezuje proud nového způsobu tvoření a myšlení a Otokar Březina, jak se zdá, ho naplnil zcela beze zbytku. Nové možnosti vyjadřování vlastního já a svého pohledu na život a na svět, v něm vzbuzují „symbolistické“ vášně. Ostatně, dnes jej známe především jako symbolistu. V roce 1895, kdy mu vychází jeho první sbírka Tajemné dálky, se mezi mnoha jinými (F. X. Šalda, Antonín Sova, Josef Karel Šlejhar a další) podepisuje pod Manifest české moderny, jehož stěžejní myšlenkou je požadavek k individualismu a zcela jedinečnému osobitému pojetí tvorby v umění. Březina, snažící se zcela izolovat od jiných lidí i míst se naprosto ponořuje do studia filozofie a přírodovědy, své trpkosti, mysticismu a touze po co nejhlubším poznání.

***

Jelikož Březinovou tvorbou samotnou se v užším měřítku budeme zabývat později, udejme zde především jednu okolnost vzniku jeho díla a totiž chronologii jeho textů. Básník zemřel ve věku nedožitých 61 let (1869 - 1929). Ovšem jeho dílo bylo publikováno mezi lety 1895 a 1903, tedy během osmi let, během osmi z celých jednašedesáti. Během této „krátké“ doby vytvořil celé své dílo, které mu vyneslo osm nominací na Nobelovu cenu (o kterou absolutně nestál). Tento pozoruhodný fakt pro interpretaci jeho díla patrně není tak důležitý, ale je dobré mít jej na zřeteli.


„V těch dlouhých rozhovorech, které duše vede ve svých samotách, odpovědi němé a utajené položeny jsou před otázkami. Odpovědi jdou věčné, otázky čekají na svůj čas, aby směly býti oděny světlem a zvukem.“


Březina, O. (2010). Hudba pramenů (2. vyd.). Brno: Tribun EU s. r. o. v edici knihovnicka.cz.

Fotogalerie



Komentáře



Jiří Kubát

2014-09-29 20:01:46

nevím co mu vadilo na jméně Václav že se nechal přejmenovat...


SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.