facebook | twitter | youtube | mixcloud

Jaká jsou díla Michela Houellebecqua?


akurnik.cz / Jaká jsou díla Michela Houellebecqua?



Depresivní alkoholik z Francie, jehož knihy jsou tak kontroverzní, že se o nich nedá nemluvit. Mohou  vzbuzovat odpor a nepochopení, ale také jistě souhlas a zaujetí a v neposlední řadě v každém čtenáři musí  vzbudit zamyšlení. Houellebecq se nebojí žádných témat, nedělá mu problém se otevřeně vyjadřovat o sexu,  o otázce rasizmu a krizi společnosti a nefungujících hodnotách, které vedou civilizaci k zániku. Autor své první romány publikuje v 90. letech a navazuje na proud moralistů, kteří jsou známí tím, že se v jejich díle objevuje jako jedno z hlavních témat AIDS, jež považují jako zásah z vyšších mocí a dokonce tvrdí, že AIDS je jako savo (na toto tvrzení ať si každý udělá názor, jaký sám chce). 

Rozšíření bitevního pole, Elementární částice nebo Platforma - Houellebecqova díla by se dala nazvat sociálními analýzami, jež nastiňují úpadek nejen civilizace, ale také lidských hodnot a i samotné lidské existence. Můžeme v nich najít nepřehlédnutelnou absurditu, kterou jsou protkaná, a také provokaci, do které tato absurdita přechází. Všechna autorova díla spojuje jedna společná věc a tou je hlavní hrdina. Má vždy stejné rysy. Je zklamaný životem, bez lásky, žije zbytečně, nic ho netěší, neuspokojuje, většinou je průměrný, ani chudý, ani bohatý, ani starý, ani mladý, ani hezký a ani ošklivý. Žije nudný život, ve kterém mu nic nedělá radost až do chvíle, kdy ho zasáhne amorův šíp a on se zamiluje. Najednou svět ožije, on najde smysl života, lásku, sex… A pak to zas ztratí. Tento obraz hlavního hrdiny podle mého názoru přesně ukazuje, jak spisovatel vidí celou civilizaci, jež se řítí do úpadku, neboť už toho nezbývá moc, pro co by lidé mohli žít, co by je uspokojovalo, naplňovalo, jsou chyceni systémem, který jim říká, jak žít a to samozřejmě budí frustraci, kterou lze ukojit jen něčím lidským, a to sexem, případně láskou. 

Pojďme se zblízka podívat na některá jeho díla. V románu Platforma se setkáváme s hrdinou, jenž má práci, díky které si vydělá dostatek peněz, aby si mohl občas vyjet za hranice a objevovat sexuální turistiku, což jeho život sice úplně nenaplňuje, ale aspoň nachází rozptýlení. Pak nastane chvíle, kdy potká svoji životní lásku a vše se změní, své vyvolené pomůže nastartovat úspěšnou kariéru v oblasti již zmíněné sexuální turistiky a najednou hlavní hrdina žije jinak – šťastně. Je zamilovaný a šťastný až do chvíle, kdy se svou milou odjede vyzkoušet jeden z nabízených zájezdů za sexuálním dobrodružstvím, kde se stanou oběťmi teroristů a jeho vyvolená přijde o život. Najednou se vše zas zhroutí a ztratí smysl, už není pro co žít, není jak žít a v tuhle chvíli si i čtenář musí položit otázku, za čím se vlastně v životě ženeme, když jsou naše osudy tak nevyzpytatelné a ze dne na den se může všechno změnit. Nebojím se tvrdit, že tento román dokáže zasáhnout každého, kdo ho dočte až do konce! 

Dalším  jeho výrazným textem je román Možnost ostrova:
,,A podobně i my, pokaždé když znovu vytáhneme něco ze své minulosti, vrátíme se k nějaké bolestné epizodě – což je však mimochodem podstatou psychoanalýzy -, zvětšíme naději, že ji přežijeme znovu. Místo abychom se dostali o kus dopředu, zakopáváme se ještě hlouběji do problémů. Pokud projdeme něčím smutným, nějakým zklamáním, čímkoli, co nám brání žít, a chceme se zachránit, musíme se nejprve přestěhovat, spálit fotky, vyvarovat se situací, kdy musíme své špatné zážitky někomu vyprávět. Potlačené vzpomínky se vymažou; může to třeba chvíli trvat, ale časem se nakrásně vymažou. Okruh přestane být aktivován.“

Postmodernistické dílo, jehož děj se odehrává ve dvou liniích. V první z nich sledujeme život stárnoucího komika Daniela, který je známý a úspěšný, ale přesto nespokojený, opět hledá něco a nemůže to najít. Uspokojení se dočká až na stará kolena u mladičké herečky, které samozřejmě po chvíli vystřídá zklamání. Výrazná je i druhá linie, ve které figurují novolidé neboli lidé budoucnosti, kteří se vznikli díky sektě, se kterou se spřátelil i komik Daniel. Tyto dvě linie se prolínají a celý román nabízí zajímavé čtení plné existenciálních otázek, zamyšlení a nechybí ani typický černý humor. 

Za přečtení rozhodně stojí i útlý román Rozšíření bitevního pole. 
„Žil jsem tak málo, až mám tendenci si myslet, že nikdy nezemřu; zdá se neuvěřitelné, že lidský život obsahuje tak málo; a přesto doufám, že se dříve či později něco stane. Hluboký omyl. Život může být klidně zároveň prázdný a krátký Dny líně plynou, aniž za sebou zanechávají stopu či vzpomínku; až jednou naráz přestanou. 

Někdy mám také pocit, že bych dokázal trvale zakotvit v nepřítomném životě. Že mi relativně bezbolestná nuda umožní nadále vykonávat každodenní životní pohyby. Další omyl. Prodloužená nuda není udržitelnou polohou; dříve či později se mění v podstatně bolestivější vjemy, v pozitivní bolest; přesně to se mi právě děje.“ 

Domnívám se, že tento úryvek mluví za celou knihu. Můžeme z něj vyvodit vlastnosti opět typického hrdiny, který hledá smysl života a nenachází. Pokládá si existenciální otázky, na které si nedokáže odpovědět, je frustrovaný, bez síly a bez naděje. Je sám a bez lásky. Vše je líčeno tak suše a lehce ironicky, až to v čtenářovi může vyvolat buď odpor nebo porozumění či soucit. 

Houllebecqeova díla jsou jinde. Pobuřují, šokují, deprimují, ale možná i inspirují. Jeho romány jsou nabité postmodernou, potkáváme v nich typické antihrdiny moderního románu, kteří přemýšlí a konfrontují okolní svět. Styl autorova psaní je plochý až nevýrazný, občas využívá i velice rozsáhlých popisů, ve kterých zabíhá až do detailů, jenž působí absurdně. Hlavní hrdinové jeho děl trpí nedostatkem lásky a pláčou nad svojí situací, z děl vyplívá jistá znouzecnost a černý či šedý humor. Houllebecqua si můžete lehce zamilovat, pokud pochopíte jeho humor, smíříte se s tím, že hlavní hrdina je prostě depkař a začnete si užívat filozofické existenciální otázky, které jsou řečeny jak explicitně, tak i implicitně mezi řádky. Není lehké se zamýšlet nad tím, zda je život skutečně jen o lásce o sexu, zda tyto dvě hodnoty stojí nad vším, co si myslíme, že máme, a co nás snad uspokojuje, ovšem autor nám tento pohled předkládá tak syrově, že chtě nechtě se nad tím zamyslet musíme. A pak už je jen na nás, jestli budeme souhlasit nebo hledat v tomto poselství jiný skrytý význam.



Komentáře



Lukáš

2015-07-30 08:49:07

Přesně tohle je důvod, proč existuje akurnik.cz. Objevování nového - potřeba okamžitě hltat předkládaný obsah - Houellebecq míří do mé knihovny. Díky!

vko

2015-07-30 16:28:10

Slibil jsem si,ze budu cist uz jenom knizky pro deti, ale zmena kurzu neni nemozna. Tohle vcelku silny vitr do plachet me knihovny.

Valda

2016-08-22 08:31:34

"Vyplývá" bych prosil s tvrdým Y.


SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.