facebook | twitter | youtube | mixcloud

Marek Švehla - Magor a jeho doba (2017)

21.11.2017 / Literatura / Martin Dvořák

akurnik.cz / Marek Švehla - Magor a jeho doba (2017)



S většinou svých známých z prostředí undergroundu jsem v posledních letech ztrácel kontakty a styků také ubývalo. Proto to bylo zjevení, když se náhle zkraje podzimu objevilo hned z několika zdrojů, že vyjde velice obsáhlá biografie předního českého básníka a vůdčí figury českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, kterého stejně všichni známe hlavně jako Magora. 

Překvapením bylo i to, že knihu nepíše žádný literární historik, ani historik obecně, ale Marek Švehla, novinář a letitý redaktor časopisu Respekt. Už po přečtení několika úvodních odstavců knihy je však zřejmé, že Švehlovo povolání a publicistický záběr může takové knize (první svého druhu, takto rozsáhle o Magorovi zatím dosud nikdo nepsal) jedině pomoci. Švehla zvolil víceméně právě publicistický způsob, jak takovou biografii psát. Důkladné rešerše, rozhovory s pamětníky (bylo jich asi 80), brilantní znalost dobových poměrů a významných osobností z Magorova okolí – to vše v knize sestavuje příjemně plynoucí a zároveň poutavé, nekřečovité čtení. Žádná věta není navíc, každá má v toku textu svůj význam a obsahovou platnost. 

Švehla volí přístup reportérsky vypravěčský. Celou knihu otevírá kapitolou, která pojednává o posledním roce Magorova života, aby předestřel poslední etapu dlouhé a nadevše úctyhodné (stejně tak potragičtělé) životní pouti, jíž Magor prošel. 

Švehla se v zásadně nevyhýbá žádnému střípku z Magorova života, jeho dráhu buduje především na Magorových životní peripetiích a osvětlování všech myslitelných souvislostí, které se autorovi jeví jako důležité. Odtud také přízvisko o době v názvu knihy. Bez znalosti kontextu všech historických faktů by kniha byla značně matoucí, podprahově se tak počítá i se čtenáři, jejichž znalost historických okolností nemusí být nutně nadprůměrná. Líčení Magorova života je tak s dobou bezpodmínečně spjaté, historický výklad však nikdy nehraje primární roli, pouze roli kulisy. 

Podobná péče je věnována i osobám z Magorova okolí, každá nová postava "příběhu" je vždy srozumitelně a do hloubky uvedena, a to i s charakteristikami, které v běžných monografiích nebývají zcela běžné. Důvod je zřejmý, všechno a všichni, kdo se kolem Magora více než jen mihli, měli roli v utváření Magorových názorů a jeho pohnutek k aktivitám, jimž se věnoval. Kolorit Magorova života byl vždy udáván především lidmi, s nimiž se stýkal a kteří ho ovlivňovali, stejně tak ale samozřejmě ovlivňoval i on je – odtud nezpochybnitelná a zásadní průvodní okolnost raného utváření undergroundové subkultury. 

Celá je kniha přirozeně místy zasmušilá a žalostná (rozchod s první ženou Věrou, útrapy ne vždy idylického manažerování kapely Plastic People of the Universe, odchod některých kamarádů do exilu a vůbec nejvíc léta strávená v kriminálu a s nimi spojená nedobrovolná izolace od rodiny), jindy ale i upřímně veselá a komická (historky z prostředí undergroundu jsou téměř vždy nějakým způsobem humorné, absurdní nebo groteskní, střety s oficiálními totalitními orgány tragikomické). 

Vzniká tak unikátní kontrast, právě ono hlavní, čím byl Magorův život za totality nevšední a úctyhodný zároveň. Švehla si byl při psaní knihy jistě vědom, že nezprostředkovává pouze životní příběh kultovního disidenta a básníka, ale že zároveň předkládá čtenáři obraz - pro dnešního člověka - prazvláštního osudu intelektuála, pro něhož byla svoboda z vnějších hledisek nesamozřejmá, a tím více ji jako vnitřně samozřejmou v sobě (i jiných) pěstoval. Magor byl převážně nekompromisní, ale zároveň bytostně citlivý člověk. Ona citlivost patrně nejvíce vyvěrala na povrch při jeho věznění. Unikátními dokumenty, jež měl Švehla k dispozici, a některé byly dokonce již oficiálně vydány v nakladatelství Torst, jsou Magorovy dopisy jeho manželce Julianě. Citace z těchto dopisů jsou v knize v těsném spojení s popisy bezútěšného a trýznivého Magorova pobytu ve valdické věznici. Jirous však nikdy nepochyboval o tom, že důvody pro jeho uvěznění jsou v přímém rozporu s myšlením vnitřně svobodného člověka. Nelitoval zřejmě nikdy ničeho, co udělal nebo "udělal". Tato příchuť fakticky popsaného absurdního státního zřízení a k němu ruku v ruce připojeného vědomí nezničitelné lidské volnosti za tehdejší doby dodává biografii o Magorovi tolik podstatnou přidanou hodnotu. V úvodu ke knize Švehla přiznává, že v ní neaspiruje na žádnou badatelskou hodnotu, na žádné zaplňování bílých míst v historickém výkladu dané doby –

"Jsem reportér a chtěl jsem vyprávět příběh, který má velký potenciál zprostředkovat pochopení doby, jež nás jako národní komunitu silně zasáhla a ovlivnila."

Přiznám se, že v tom částečně vidím i určité varování před dobou dnešní či dobou, která by teoreticky mohla velice brzy přijít. To přiznaně spekuluji, ovšem na základě toho, že znám Švehlovy články v Respektu a dovedu si představit, že taková interpretace Magora a jeho doby (lze-li vůbec o interpretaci takto pojatého materiálu a takto napsané biografie mluvit) není zcela lichá. 

Poměrně dost proměněný tón má kniha ve svém úplném závěru, kdy se dostává k událostem Magorova života po roce 1989. Proměněný ve smyslu samotné proměny doby i Magora jako člověka. Básnická a undergroundová ikona je ještě dnes živě v paměti mnoha lidí. Magor býval často na různých koncertech, undergroundových festivalech, nebyla neobvyklá různá autorská čtení jeho vlastní poezie. Psalo se o něm v novinách, občas byl v televizi a jeho statut zásadní osobnosti 70. a 80. let byl všeobecně známý. Jak lze mezi řádky vyčíst a jak si jistě mnozí pamatují, posledních zhruba dvacet let jeho života však bylo protkáno různými skandály, výtržnostmi a jen těžko pochopitelnými veřejnými excesy. O těchto záležitostech Švehla píše také, a to bez obalu, jasně a podle faktů, publicistickým stylem snad ještě zemitějším než předtím. Je to ovšem správné, už v začátku své práce dal jasně najevo své stanovisko toho, že Magorův život nebyl černobílý, a to ani povahově. Dle Švehlova výkladu to byl zřejmě především Magorův alkoholismus, jenž se stal původcem většiny jeho skandálních výstupů a průserů (patrně největším bylo obvinění z osahávání tříleté holčičky v Českém Krumlově), toho, proč ani porevoluční léta v jeho životě nebyla bez extrémních situací a zážitků. 

Kniha tak ukazuje i "neslavný pád" jednoho z největších českých básníků a kulturních osobností naší moderní doby. Vzhledem k tomu všemu, co Magor prožil, to ale můžeme částečně pochopit, Švehlův text to umožňuje daleko více než jakýkoliv jiný text o Magorovi nebo ústní sdělení někoho, kdo ho dobře znal. Otevřeně třeba málokdo přizná, že od devadesátých let Magor trpěl bipolární poruchou, dokonce jsem osobně slýchal i úplně jiné příčiny jeho smrti, než jaké to ve skutečnosti byly. 

Pokud má být někdy Magorova osobnost opravdu dobře a bez pozlátek pochopena či vyložena, je nutné znát všechny okolnosti toho, co k formování jeho osobnosti přispívalo, stejně jako je nutné znát jeho celé dílo, než ho bude moci někdo opravdu dobře popsat. Co se týče jeho života, troufnu si říci, že něž někdo Švehlovu biografii překoná, bude to trvat velice dlouho, a dost možná se to nikomu ani nepovede. Pro teď mi jeho práce přijde nadmíru unikátní, pozoruhodně poctivá. Spíše ji lze jen dokreslovat nějakými detaily a historkami, které se k Švehlovu uchu nedostaly.

 

Marek Švehla

Magor a jeho doba. Život Ivana M. Jirouse

Praha 2017: Torst

575 stran 

 

Tento článek vyšel také v tištěné podobě v časopisu Milk & Honey. 

http://www.mlikoamed.cz/ 



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.