facebook | twitter | youtube | mixcloud

Patti Smith – Jsou to jen děti


akurnik.cz / Patti Smith – Jsou to jen děti



Královna amerického punku s nezaměnitelným hlasem, poezií protkanou nekonečným množstvím básnických figur a metafor, drsným i něžným vzhledem a velkým srdcem, taková je Patti Smith. Zpěvačka, básnířka, textařka, umělkyně každým coulem, jež v roce 2010 vydala knihu Jsou to jen děti, v originále Just Kids. Jedná se o text plný pamětí, vzpomínek, příběhů, lásky, hudby, umění, básní, ale i velice hlubokého a intimního smutku.  

Dílu na přebalu dominuje fotografie Patti a jejího přítele Roberta. Robert Mapplethorpe byl velice blízký přítel umělkyně, poznali se, když utekla od rodičů do New Yorku, aby se stala umělkyní. Spávala na ulici, neměla pořádnou práci, domov, přátele, peníze, jídlo…  Po Robertově boku se začala rozvíjet, objevovat své umělecké já, šla si za svým cílem, podpořena poezií od francouzských prokletých básníků, z jejichž textů a životního stylu čerpala inspiraci. Patti otevřeně popisuje náročné období, kdy se dotvářela nejen její umělecké osobnost, ale také ta Robertova. Obě tyto osobnosti se dotvářely společně a vzájemně, podporovaly se a motivovaly. Zrály nejprve jako milenecký pár později jako ti nejbližší přátelé. 

„Později, když jsem zůstala sama se svými myšlenkami, mi to se zpožděním docházelo. Byla jsem nešťastná, zklamaná z toho, že se mi nesvěřil. Řekl mi, že se nemám ničeho bát, ale nakonec jsem strach měla. Ale chápala jsem, pro to nemohl říct. Byl umělec, to byla jediná nálepka, kterou hledal. Myslím, že mu byla cizí potřeba definovat svá nutkání a omezovat svou identitu sexuální terminologií. Jeho náklonost k mužům byla vášnivá, ale já jsem se necítila méně milovaná. Nebylo pro něj snadné přeseknout naše fyzická pouta, co jsem věděla. 

Robert a já jsme stále plnili náš slib. Jeden druhého neopustíme. Nikdy jsem se na něj nedívala skrze jeho sexualitu. Obrázek, který jsem si o něm udělala, zůstal nedotčený. Byl to umělec mého života.“

Patti dokonale zmapovala nejen prostředí, ve kterém s Robertem žili, a také osobnosti, se kterými se stýkali nebo které obdivovali. V knize se setkáváme s beatniky Allenem Ginsbergem nebo Williamem S. Burroughsem, který dokonce měl od Patti vždy rezervované místo na jejích recitačních večerech.  Mezi další jména, ke kterým mladá začínající umělkyně vzhlížela patří například Jim Morrison, Jimmy Hendrix , Bob Dylan nebo Robertův idol Andy Warhol. Inspirace francouzskými prokletými básníky, především Arthurem Rimbaudem, je v jejím díle znát, především v poezii i v textech k písním. 

Putování za uměleckou kariérou Patti a Roberta má šťastný i smutný konec. Patti se nejprve začne realizovat jako básnířka, pak dá dohromady kapelu, se kterou začne vystupovat po klubech jako je například CBGB, později jezdí na světové turné, její hudba je do teď hraná, poslouchaná a obdivována. Pro české fanoušky této umělkyně není jistě tajemstvím, že jeden ze členů její kapely byl i Čech Ivan Král, jenž ji doprovázel na kytaru. I Robert se dočkal umělecké kariéry, byl uznáván jako malíř, fotograf či designér, našel si druha Sama, který se stal i jeho sponzorem, což jeho uměleckou kariéru ještě podpořilo. 

„CBGB bylo vzdáleno celý svět od Ziegfeldu. Chyběla mu okázalost, takže působilo důvěrněji, jako místo, které bychom mohli brát za svoje vlastní. Jak skupina pokračovala v hraní, mohli jste slyšet rány od kulečníku, když tága narážela do koupí, štěkáni salukiho, cinkání lahví, zvuky rodící se scény. I když to nikdy nevěděl, hvězdy plály a bylo slyšet volání andělů.“
 
Na závěrečných stránkách knihy se dočítáme, že Robert i Sam onemocněli, oba stejnou chorobou – AIDS, která se pro ně stala smrtelnou. Řádky v této části vzpomínkové knihy, jsou plné hlubokého smutku, pokory, pokusu o vyrovnání se ztrátou a vše napsáno tak jemně a intimně, že čtenářovo oko nemůže zůstat suché. 

„Myslela jsem, že budu s ním, až zemře, ale nebyla jsem. Následovala jsem etapy jeho cesty skoro až do konce. Když jsem ho slyšela naposled, dýchla tak silně, že to přehlušilo hlas jeho bratra, se kterým jsem mluvila po telefonu. Z nějakého důvodu mě ten zvuk naplnil podivným štěstím, když jsem stoupala po schodech, abych šla spát. Pořád je naživu, myslela jsem si. Pořád je naživu.“

Otevřená, velice intimní, něžná, poetická, romantická, smutná a dojímající, přesně taková je kniha Jsou to jen děti.  Pohltí čtenáře a nepustí ho, ukáže mu ulici, umění, začátky punku a umělecké fotografie, lásku a pevné pouto přátelství. Patti Robertovi před jeho smrtí slíbila, že o něm napíše knihu, jež zachytí jejich intenzivní a umělecký život. Svůj slib splnila a vytvořila neuvěřitelně poutavý text, plný jemných metafor, který bude vždy čtenáře nejen bavit a zajímat, ale především dojímat.



Komentáře



sosola

2015-11-13 00:51:51

Krulišůůů... díky


SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.