facebook | twitter | youtube | mixcloud

Vesnický román - Karolína Světlá (1867)

15.07.2014 / Literatura / Martin Dvořák

akurnik.cz / Vesnický román - Karolína Světlá (1867)



Kdysi nám profesor Dalibor Tureček na jedné ze svých přednášek o české literatuře 19. století řekl, že Vesnický román od Karolíny Světlé, je možná to nejhlubší a nejniternější dílo, které bylo v 19. století napsáno. V první minutě mě napadly dvě věci. První: jak je možné, že něco takového tvrdí profesor, který je dost možná největším znalcem díla Karla Hynka Máchy? Druhá: musím si to přečíst. Nedlouho poté jsem si udělal dlouhou slunečnou a příjemnou procházku po lesích, polích a loukách v okolí Starče a Třebíče, maje Vesnický román ve své somračce a na místech, která se mi líbila pro odpočinek jsem si vždycky několik stran přečetl. Během dne se mi celý ten příběh povedlo zhltnout celičký a v hlavě se mi honily nejrůznější věci, soustředně se mi točily kolem jednoho jediného místa (myšlenky), které nebylo ničím jiným, než jakousi singularitou v mých myšlenkách, singularitou, kterou jsem si pojmenoval "Světlá". 

Vesnický román je v podstatě o vztazích. Jakkoliv hloupě to zní, je to pravda. Pravda je ovšem také to, že tento román je ve své podstatě epickou rozpravou, jejíž jádro je s dnešním časovým odstupem i lehkou sociologickou sondou do soužití vesnické komunity v pohorské vesnici, jež se řídila jistým souborem pravidel, která Světlá (nejen v tomto románu) dokáže velmi trefně reflektovat a úspěšně je zpochybňovat. Hlavním prvkem, který podléhá spisovatelčině kontemplaci je manželství, s nímž si oba manželé nevědí rady, a které ničí manželova dobrota vůči ženě, která si jí dosti neváží a svého muže, Antoše, trápí svými rozmary, výmysly a pedantstvím. Odtud už příběh spěje k rovině daleko lidštější a citově přirozenější, neboť Antoš se zamiluje do Sylvy, posluhovačky na statku, velmi svérázné a názorově daleko pokrokovější, avšak zároveň rozdílnější oproti dobové normě. Text je tak úvahami nad manželstvím, rozvodem a malým dílem i nad křesťanskou ortodoxií. A tyto motivy autorka "nakusuje" z těch konců, které tehdejší společnosti byly nemyslitelné. 

Světlá je vypravěčkou vskutku mistrovskou. Kompozice Vesnického románu je dokonalou konstrukcí a líčení vztahové peripetie se naprosto vymyká skepsi, kterou můžete mít při představě románu o manželství napsaného ženou. Zajímavé je i to, že Vesnický román nastřeluje otázky a motivy hodné zamyšlení, které nepodléhají zkáze času, neboť text je utvořen a napsán jednoduchou deskripcí, která má tendenci být čtenářem vnímána téměř jako symbolická a tím i nadčasová, a to dokonce přesto, že se odehrává v dobových reáliích, které jsou nám dnes prakticky neznámé. To ovšem vůbec není na škodu, neboť všední život obyvatelstva nám přes dvě století vzdáleného, se svou jednoduchostí a všedností práce a také každodenního života a soužití v semknuté komunitě, tento život je tak snadno čitelný a oproštěn od komplikovaných prvků, že příběh Vesnického románu si lze ve vlastní představivosti snadno přirovnat k životu dnešnímu. Nejvíce však samozřejmě díky problémům vyplývajícím ze společného života muže a ženy, který nikam nevede a o jehož nápravu je tak těžké se snažit, kde prvotní bezvýchodnost situace se jen velmi nesnadnou cestou dá zvrátit k dobrému. 

Vesnický román má k patetizování velmi daleko. Je napsán velmi hluboce a vede svou vlastní cestou k hořkému konci, které vás semele až na dřeň, neboť až do předposlední stránky vlastně vůbec nemůžete ani hádat, jak se problémy postav rozklíčují. Důležité je ale to, že je to fascinující čtení, a styl Karolíny Světlé jsem upřímně vzato hltal jako Plzeň dvanáctku a ani po jedné z jejích knih jsem neměl dost. Navíc je příjemné zjistit, že Božena Němcová, která je kanonizována jako největší česká spisovatelka, je přeceňována a na pětistovce je jenom proto, že se to někomu, kdo o tom rozhoduje, hodí do krámu. Tím nechci shazovat Babičku, tím chci vyzdvihnout Světlou, jejíž dílo je monumentem, které se vás dotkne přesně na těch místech v srdci i v mysli, která máte třeba zaprášená nebo si jich často nevšímáte a ve chvíli kdy vám do nich vpluje jímavý příběh, napsaný lehce archaizovanou, ale stále "melodickou" a tklivě krásnou češtinou, tehdy vám ta místa ožijí a udělají z vás člověka o něco lepšího. 

Jen kdo se setkal po velkých, nespravedlivých ústrcích a klamech znenadání s lidským srdcem, které si nežádá jiného, než aby smělo postrčeného a osudem zkráceného dařiti poklady svými, smířiti ho s životem, vdechnouti mu novou naději: jedině ten pochopí, co pocítil Antoš v této chvíli, pochopí, že se svět proň rázem proměnil. 

Bibliografie
Světlá, K. (1969). Vesnický román (v Odeonu 3. vyd.). Praha: Odeon.



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.