facebook | twitter | youtube | mixcloud

Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Evermoda Vladimíra Balcárka (2014)

01.09.2014 / Literatura / Martin Dvořák




Jakub Deml – Příteli Evermodu Balcárkovi místo čestného diplomu. Vzájemná korespondence Jakuba Demla a Evermoda Vladimíra Balcárka (2014)

„Důstojný pane, vzácný a drahý příteli, děkuji Vám vroucně za poslední list, který opět rozžehl v mém vychladlém srdci plamen lásky a radosti. Když jste mi přítelem, netřeba mi zoufat! Vaše přátelství, o němž věřím, že je mi posláno samým Bohem, a Váš soucit se mnou dává mi s milostí Boží sílu, abych v záplavě všelikého hnusu, který ze všech stran, všemi póry vniká do mé duše, dovedl se vzpřímit a pokorně vyčkával i přijímal, co se zlíbí božské Prozřetelnosti. Nic nás nesmí překvapit.“

Kolem Jakuba Demla a jeho díla se v posledních pár letech dějí poměrně zajímavé věci. Profesor Martin C. Putna od loňského roku vydává pod záštitou nakladatelství Academia Demlovy sebrané spisy. Do dnešního dne vyšel pouze první svazek nazvaný Prvotiny, nicméně v edičním plánu Academie se počítá do roku 2015 s dalšími dvěma svazky. Ještě před vydáním Prvotin se ve světě literární vědy ozývaly spíše negativní ohlasy na Putnovo počínání. Zásadní výtka se týkala samozřejmě koncepce pojetí celých spisů. Těm reakcím jsem pořádně nerozuměl. Není divu, nejsem odborník, ale jsem čtenář a Demlův ctitel, proto jsem byl rád, že se do vydávání Demla vůbec někdo pustil a byl jsem fascinován především faktem, že během nějakých zhruba 15-ti let se mezi lidi dostane celé Demlovo dílo. V nakladatelství Dauphin se ovšem také pustili do velice zajímavé práce, a totiž do vydávání Demlovy korespondence. Za poslední čtyři roky vyšly čtyři svazky Demlových dopisů. Ze všech adresátů těchto vydaných korespondencí je tím nejznámějším František Bílek, ovšem i dopisy ostatním „méně zajímavým osobám“ nejsou bez zajímavosti a nabízejí okouzlující vhled do osobnosti Jakuba Demla a potvrzují jeho nadání jakožto spisovatele a reflektují jeho začátky kněžského působení i problémů, se kterými se potýkal od svých prvních krůčků v literárním světě. 

Evermod Balcárek byl Demlův dlouholetý přítel, kněz a archivář v Doksanech nad Ohří. Svazek obsahuje jejich vzájemné dopisy z let 1905 až 1959, a přestože se jejich vzájemná korespondence ve své úplnosti nezachovala, stojí za přečtení, neboť vnáší lepší světlo a pochopení především do dob, kdy se Deml v nedobrém rozešel s Josefem Florianem a hlavně do nejistých a velmi bouřlivých měsíců Demlovy prudké lásky k Elišce Wiesenbergerové. Skandalózní vztah k vdané Elišce během Demlova nuceného „exilu“ mimo jeho vesnická působiště ze stran nadřízených, kterým se nelíbily Demlovy názory, skutky, osobnost a jeho původní texty, stejně tak i „zákulisí“ Demlovy původní tvorby (v dopisech hovoří o svých zásadních knihách jako Hrad smrti, Moji přátelé, Domů, Rosnička nebo Pro budoucí poutníky a poutnice), to vše má v dopisech Balcárkovi velký díl na celkovém vyznění jejich korespondenčního vztahu a tím tvoří neocenitelný dokument. 

Ať už byste do rukou vzali jakýkoliv svazek Demlovy korespondence kterémukoliv člověku, stále by tam byla cítit ta autorova aureola jeho vzácného charakteru výbušného i láskyplného zároveň, aureola jeho nadšení literaturou, uměním. Oslňující Demlův styl i textová invence, talent, obtížná žánrová kategodrizace (která však patrně pozbývá smyslu), všechny ty nuance jeho díla, promítají se i do jeho dopisů, které jsou tak nanejvýše důstojným a ohromujícím kontrapunktem k jeho knihám. Málokterý autor naší literární historie si tolik jako Jakub Deml zaslouží, aby jeho dílo i s korespondencí bylo vydáno ve své celistvosti a úplnosti, neboť národ mu to zkrátka a dobře dluží. 

„Milý Vladimíre, nepsal jsem Vám proto, že jsem Vás čekal, domnívaje se, že z Moravy pojedete na Prahu. Ztratil jste Matku: já též. Vy nyní, já před dvaceti lety. Trpíte, já trpím s Vámi. Vy, od té chvíle, co mne máte rád, nesete se mnou dobré i zlé. Já zase cítím s Vámi. Máme na zemi mnoho společných věcí, Vy se mnou, já s Vámi. Dnes v duchu sedím já u tabule Vašeho zármutku. Neváhám a nebojím se býti teď vedle Vás; snad ani nemáte nikoho, kdo by Vám byl tak blízko jako já. 

Jestliže jsem Vám byl dosud blízko, teď snad jsem Vám ještě blíž, tím, že se utrpením, novým a nečekaným, Vaše duše přiblížila duši mé. Bude-li Vám někdy příliš hořko, pomyslete si jen, jak jest Vašemu příteli. Co jsem sklidil a co sklízím. Nechci Vám přitěžovati svým vlastním zármutkem. Až se pozotavíte ze své rány, povím Vám zase něco z běhu světa, pokud se to týká mne, a tedy i Vás – neb máme společný kalich. Mezitím, co se nám zdá, že jsme osiřeli, snad právě nyní naše Matky spolu o nás se radí k dobrému… 

Váš Jakub Deml“



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.