facebook | twitter | youtube | mixcloud

Zdeněk Němeček - Tvrdá země (1954)

01.12.2014 / Literatura / Martin Dvořák

akurnik.cz / Zdeněk Němeček - Tvrdá země (1954)



„Jakpak bych ti to řekl… Pochopil bys, kdybych tě přivedl na myšlenku, že člověk může odejít z vlasti proto, že se mu zvedá žaludek z lidí, kteří mu vládnou, sledují každý jeho krok, za něho myslí a skrze něho uskutečňují věci, s nimiž nesouhlasí? Kdybych ti řekl, že se nemůžeš bránit ani tiskem, ani křikem, ani hlasovacím lístkem; že někdo kolem tebe tvoří zástupy chudáků s rozdvojenou osobností a že do toho lidského kalu vstoupí i nejbližší člověk, který nosí tvé jméno? A že nakonec nemůžeš svůj soukromý a sociální protest ani šeptat do vrby…“

***

U nás dnes nepříliš známá tvorba Zdeňka Němečka je poměrně těžko dostupná. Z relativně rozsáhlého díla, vznikajícího již od let před první světovou válkou, se dá v knihovnách nalézt alespoň to nejvýznamnější, například romány New York: zamlženo, Na západ od Panonie, Ďábel mluví španělsky, nebo Evropská kantiléna. Přijdou vám ty názvy neznámé? Není divu, Zdeněk Němeček patřil k autorům, kteří po únorovém převratu exilovali z tehdejšího Československa a tím bylo pro nastolený režim „nutné“ jej vymazat z české literární mapy. Román Tvrdá země, který byl v roce 1954 vydán v New Yorku, byl u nás poprvé vydán až roku 2008. Jedná se o jednu z posledních Němečkových próz, přibližující osud českého exulanta mimo jeho zemi a domov (Němečka řadíme vedle Egona Hostovského a Milady Součkové k nejvýznamnějším českým exilovým spisovatelům mezidobí 1938 - 1948; významným exulantem byl také Jan Čep, nicméně ten se po roce 1948 stal již spíše spisovatelem-esejistou a jeho dílo bylo fakticky již uzavřeno).

Děj Tvrdé země Němeček situoval do Kanady, do země, do které se odebral hned po odchodu z Československa. Skrze hlavní postavu, Josefa Navaru, autor rozkresluje podmínky a strádání života mimo domov, v cizí zemi, s lidmi s různorodou mentalitou. Všechny tyto motivy jsou ještě podtrženy samotným prostředím Kanady, v níž Navara pracuje jako lesník v divoké přírodě. Román je rozdělen na dvě části, z nichž ta první se téměř výlučně věnuje právě chaotickému vnějšímu prostředí, v němž Navara žije. Z několika postav, s nimiž přichází do styku, je jich jen pár, které může považovat za přátele. Pocit osamění a vykořeněnosti z domova si Navara vědomky i nevědomky stále připomíná, hraje důležitou roli v jeho vnitřním světě, který se s tím vnějším nějak snaží propojit, což ovšem nejde buď vůbec anebo jen velmi trhaně a s jizvami. Například největším hmotným pojítkem s rodnou zemí se mu paradoxně stává kolega z pily a jeho neteř, kteří jsou zapálenými komunisty.

Němeček se často vrací v Navarových myšlenkách do Československa a v podstatě tam svému fiktivnímu hrdinovi i sobě několikrát obhájí a vysvětlí důvody k exilu. V rámci Navarovy psychologie jsou však tyto důvody čistě lidské a jejich politický podtext je opravdu pouze podtextem. 

Hm, já – já nesnesu kolem sebe mříže, nikdy nezapomenu ledního medvěda z dětství. [Navarova vzpomínka z dětství na ledního medvěda zavřeného v zoologické zahradě] Nesnesu, aby mě někdo pokořil zradou v přátelství, zradou v manželství, zradou v budování životního díla a já abych žil vedle místa činu dál. Jsem tak stvořen, že se nemohu podvolit nařízení člověka, který sám provádí nařízení, nemohu mlčet, nemohu kývnout, říká-li rozum opak, cítím nutnost velet – a zase ne lidem, kteří jsou povinni mě poslechnout, nýbrž takovým, kteří uznají mou sílu a ji doplňují.“

***

Tvrdá země má naprosto ohromné proporce, co se týče jejích motivů a subtémat. Vztah k rodné zemi, vztah k zemi vyhnanství a vztah k její krásné a divoké přírodě, vztah k Bohu (Navara je věřícím, jeho víra mu však k překonání jeho problému prohlédnout a přiblížit se ke komplikované situaci v cizí zemi nepomáhá, motiv křesťanské zpovědi je spíše pouze nástrojem na proniknutí do Navarova duchovního světa), vztah k obyvatelům Kanady (který je mnohem těžší prohlédnout a řešit, kvůli dvěma komunitám, s nimiž Navara přichází do styku, primo kolegové z pily a secundo obyvatelé malého městečka, kde má pila hlavní kancelář) a v neposlední řadě vztah, nebo lépe řečeno myšlenka na ženu jeho života, která se mu v první části románu cyklicky navrací na mysl. A právě tento vztah pak v druhé části románu nabývá absolutní důležitosti, neboť ona žena se svou rodinou též odešla do Kanady a Navara je jede navštívit.

Navaru stále pronásledují vzpomínky na jeho minulý život, v němž myšlenka na jeho největší lásku, Evu Kalinovou, hraje roli nejdůležitější, ale nikoliv všeurčující. Téměř celá historie českých zemí se nějak otiskla do jeho života. Tak musí v sobě nést vzpomínku na bratra sympatizujícího s nacisty, nebo vzpomínku na muže, kterého zastřelil při květnovém osvobození, vzpomínka na manželku, kterou nemiloval, na jeho lesnický podnik, který mu komunisté sebrali a který převzal nevděčný člověk, jemuž v roce 1938 Navara pomohl z největší krize jeho života. A takto vnitřně spletitý člověk je náhle vržen do cizího prostředí, dobrovolně/nedobrovolně.

Setkání s Evou a její rodinou pak v románu tvoří akt smíření se se sebou samým, neboť v určitém okamžiku Navara ztrácí svou sotva znatelnou nejistotu ze snahy „vtělit“ se do nového světa a tím se tak vymanit z jeho chaotických nástrah. Druhá část románu je paralelou k té první části, nicméně inklinuje k pozorování a zpětnému přehodnocování pavučiny života rodinného, tedy života v malé komunitě spjaté krví a dávnými křivdami, následky nefunkčního manželství, individuálními touhami jednotlivých členů rodiny, do které Navara přijíždí a náhle tvoří nástroj pro katalyzaci vztahu uvnitř rodiny Kalinových, do kterých nevidí.

Tvrdá země je tak dokladem dvojí skutečnosti, skutečnosti násilného odtržení od „rodné hroudy“ a skutečnosti těžkých psychických stavů, které člověka pronásledují, ať je kdekoliv na světě, v jakémkoliv čase. Román se velmi zdařile odvíjí od historické skutečnosti komunistického puče roku 1948, ale dále s ním pracuje jako s motivem, jako se symbolem, jenž vymezuje a ospravedlňuje „pole“, ve kterém se „hra“ novely odehrává. Tím také navozuje pozoruhodnou míru prostoru pro identifikaci s hrdinou Josefem Navarou. I proto se Tvrdá země dá číst jako psychologický román a jeho obsah si můžete metaforizovat ve vlastních myšlenkách do jakýchkoliv analogických situací z vlastního života. To nejspíše původní záměr Zdeňka Němečka nebyl, ale snad i díky tomu má Tvrdá země jistou atraktivitu k dnešnímu čtenářskému publiku z poněkud „nadčasovějšího hlediska“, nežli pouze při vědomí existence literárních artefaktů umělců, kteří museli, či chtěli naši zemi v bouřlivém 20. století opustit a zde se na ně poté časem pozapomnělo a je jen velmi těžké jejich pozici v naší kulturní historii restaurovat.

Bibliografie
Němeček, Z. (2008). Tvrdá země (2. vyd., v České republice první). Praha: Torst.



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.