facebook | twitter | youtube | mixcloud

Colours of Ostrava 2014

21.07.2014 / Odehrálo se / Lukáš Krula

akurnik.cz / Colours of Ostrava 2014



Tak jo. Je nutný psát report ve chvíli, kdy mám černý nohy od prachu a naspáno bez dvou minut dvě minuty. Colours of Ostrava 2014 byl dalším z řady povedenejch festivalů. Musím ze sebe vyhrkat chrchel obdivu. Areál opět dokonale a ještě o něco lépe připraven. Vše na drátkách. Problémy neexistují. Sprchy zadarmo (mejdla included), voda zadarmo, 42 stupňů na sluníčku, hasiči kropí, kapely hrajou na čas, publikum kulturní, pivo studený, nudle smažený, hajzle čištěný. Kurva paráda.

Čtvrtek. Stavíme kurník v městečku a šviháme během na Drive stage, kde kážou Slimáci. Slim Cessna's Auto Club předvedli podobnou bohoslužbu jako v lednu v Lucerně. Stan byl narvanej a všichni už věděli, že Munly a Cessna jim naložej trochu psychadelickýho evangelia na začátek. Tradá rovnou na Shaka Ponk. Na mě působili trochu rozpačitě, ale nářez to byl. Jak kdyby na podiu kuchali Michala Davida. Dopředu Vám prozradím, že na Colours jsem stihl 4 TOP koncerty. Subjektivně. Za mě. Seasick Steve, Korben Dallas, John Grant a The National. Určitě bych k nim připrdl i Ólafura Arnaldse, ale na toho jsme se do Gongu neprobojovali. Možná by k nim patřil i Chet Faker, ale toho (asi jediná hmatatelná chyba pořadatelů) dali na Babiš stage, kam se nahrnula taková mrda lidí, že by i se zavázanýma očima zmlátili všechny poláky v Anglii. Vnutil bych tam i Roberta Planta, ale toho si nepamatuju, protože jsem se zrovna zdunil s jedním vozíčkářem, kterej následně pustil všechny čtyři blinkry a začal se točit dokola. Nějakej Plant nám byl v tu chvíli u vozejku. Zpátky k čtvrtku. Seasick Steve. Krásnej děda. Dřevní country. Pravá Amerika. Ty vole! Buričínovský nástroje, ale neskutečnej šmah. Jak zpívá Iggy Pop – paráda, paráda, paráda. Doporučuje 9 z 10 Nedvědů.

Pátek. Šest let provozovaná tradice – sraní v obchoďáku, oběd ve městě, kniha v antikvariátu. Vedro. Sprcha od hasičů. Objevujem v modrý zóně krásný hajzle. Od tohoto momentu se festivalové vyměšování stává zábavou. Korben Dallas. Miláčci moji. Ladí jim to. Krásný a roztomilý rozpaky z úspěchu. Při jejich jamu snad tancuje i moje hovno v toitoice (kde jsem opět nebyl ani jednou – hahaha). Den trávíme na Full Moon stage. Ta je prostě nejhezčí. Slimáci aka Denver Broncos UK to akusticky nakousávaj. Kapela Tomáš Palucha to dojíždí. Pro mě překvapení festivalu! Kupujem FM trika. Tím jasně dokazujem, že konkurence pro nás neexistuje. Zaz zas dobrý, ale tak jako.. víš co. Jdu na pivo.

Sobota. Prodavač mě baví. The Finally nadupávají. Ta kombinace! Holky držej nástroje a grimasy jak na maturitním plese, ale leze z nich neuvěřitelný, energický hudební peklo. Cheta dáváme jeden song a jdem (kvůli přetlaku lidí – každej měl jinej obličej!) do prdele na pivo. To mě mrzí. Zlato Holušová! Přichází můj vrcholek. John Grant. Těším se jak automat na desetikorunu. Opravdovej, skutečnej, uvěřitelnej. John Grant! Dává si elektro jak z 80. let a do toho tam napere GMF a Queen of Denmark. Čůrám si do kelímku a chci to vypít. Tohle mi nedělej! Kluku vousatá!

Neděle. Prej skvělý John Butler Trio, ale šlo mi mimo. Nevím. Nemůžu za to. Nepochopil jsem to. Nebavilo mě to. Jsem křupan. Pudu na rande s Pepou Vojtkem. Nestíháme toho spoustu. Stíháme toho spoustu. Na divadla letos kašlem. Na kino kašlem. Na všechno kašlem. Jen jíme, pijem a posloucháme kapely. Doprovodnej program nás minul. Vyčítat si to nebudu. Každej rok je jinej. Nestíháme Palermo. Sere mě to. Stíháme Graveyard Train. Nesere mě to! Těšil jsem se předloni na The Kill Devil Hills, ale ti mi nepřijeli. Graveyardi to teda letos napravujou. Díky. Austrálie dupe do podlahy. Banja, kytary, kladiva a řetězy. Country z Melbourne, pičo. Bez Baníku. Písničky o bubácích, kteří žerou mladý holky. Písničky o tom, že všichni umřem. Písničky o tom, že jediný, co máme – je nic. Zkrátka nakopávaj lehce unavenou neděli do předloktí. Nestíháme Listolet. Sere mě to. Stíháme The National. Nesere mě to! Čekal jsem to nejlepší. To nejlepší jsem dostal. Předvedli všechno. Bylo to tam a zahraný bez debat. Matt Berninger seskočil z pódia a všecky si nás pěkně vobešel. Kluci, co mu tahali šňůru vod mikráku, museli bejt nadšení až na patách. Měl jsem pocit, že si s náma můžou dělat, co chtěj. Sebevědomí. Profesionalita. Dokonalost. Nic už nemělo cenu. Goat jsem vnímal už jen částečně. Gaia Mesiaha ze Švédska. Nebo co? Jen rejpu. Nazdar kratke zobaky v roce 2015.




Fotogalerie



Komentáře



Dáša Dvořáková

2014-09-29 20:17:49

Ten vozíčkář byl určitě Robert! Taky nám ukázal světelnou šou! :D a jako druhej Robert (Plant) z páty řady masaker!

Lenca Kondy Konecna

2014-09-29 20:18:12

Hezky jsi to napsal!!!!


SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.