facebook | twitter | youtube | mixcloud

Colours of Ostrava 2017 - den druhý

21.07.2017 / Odehrálo se / Ondřej Selner

akurnik.cz / Colours of Ostrava 2017 - den druhý



Oficiální kanály Colours of Ostrava druhý den zaplavily zprávy o tom, že návštěvníci mají při vstupu využívat všech přístupových míst. A že mají chodit včas, aby se s dostatečným předstihem dostali na koncerty. Očekávání, která jsem měl při cestě do areálu druhý den, tak byla veskrze negativní. Naštěstí se však nenaplnila. Tedy alespoň zadním vchodem u Vysokých pecí se dalo dovnitř dostat za necelých patnáct minutek. A to bez větších obstrukcí (otázkou je, jak to vypadalo u hlavní brány, poněvadž areál byl opět ještě o kus plnější než první den a při vystoupení takové EP byl prakticky až ke vchodu plný davu).

Druhý den tradičně započal dříve, brzo po poledni. Ještě přes plot při vstupu jsem mohl nasát hudební atmosféru díky Dirty Old Dogs, kteří hráli na lehce schované Kofola Stage. O to lépe ale jejich klasický rock zněl. Místy připomínal nejen vokály seattleskou partu Pearl Jam. Po příjemné překvapivém uvítání jsem směřoval na Full Moon Stage, kde hráli v poslední době celkem reflektovaní čeští Cold Cold Nights, kteří do setlistu zařadili zejména kusy z poslední desky "Last Summer". Ani to jim však nepomohlo k tomu, aby se slibně rozjetá show evokující třeba legendární kytarovku Dinosaur Jr. slila do unylé nudy plně monotónních skladeb, které sice pracovaly s dynamikou a místy slušně gradovaly, nicméně byly stavěny víceméně všechny stejně a tak jedna vedle druhé komplet zapadaly.

S lehkou pachutí na jazyku jsem se přemístil k další české kapele. Na úkor slovenského boybandu Walter Schnitzelson mou přítomnost v publiku vyhráli Zrní. A to zejména kvůli zvědavosti nad tím, jak Kladeňáci zvládnou zahrát čerstvou nahrávku Jiskřící naživo. A to navíc v neúprosných podmínkách festivalového harmonogramu, který naprosté většině interpretů dává pouze hodinové okénko. Nebudu to natahovat. Zrní potvrdili, že na české scéně patří mezi absolutní jistoty. Nejenže lidi baví, ale jejich produkce je co do provedení bezchybná a stoprocentní bez jediného - až na totálně nesmyslně zvukově přepálený začátek koncertu nastavením volume reproduktorů na úroveň "roztrheneme jim ušní bubínky včetně boltců" - zaškobrtnutí. Setlist sestával z několika starších věcí, pak zněly především kusy z "Následuj kojota" a právě z novinky "Jiskřící". O těch platí to samé, co o samotném vývoji kapely během posledních let - kapela sílí a písně z nové desky jsou zase hutnější a plnější. A to i live na podiech. Zarývají se pod kůži, dostávají propracovaným obsahem, který se dotýká toho nejniternějšího. Navíc na letošním ročníku barev dokázali, že umí i překvapit. Pro jednu píseň si totiž na pódium pozvali tibetského zpěváka Lotena Namlinga. Písni dodal neskutečný východní nádech, který dojal nejen fanoušky, ale také Zrní samotné. Nicméně lze říct, že jsou zkrátka jistota, která má světovou úroveň zvuku, ale zachovává si českou poetiku, což je nesmírně podstatné. A proto jim právem na Colours tleskalo několik tisícovek spokojených diváků.

Jednou z největších hvězd festivalu byla zpěvačka LP. Zaslouženě. Byť se musím přiznat k tomu, že styl hudby, který produkuje, mi i přese všechnu snahu úplně neseděl. Upřít však osobitou show LP rozhodně nelze. Ba naopak, byla velmi autentická a skutečná, rozdávala radost a vděk na všechny strany a to při perfektním hudebním výkonu plném energie. Byla vlastně co do charakteru show přesným opakem Imagine Dragons. Zatímco ti působili pateticky a ne příliš uvěřitelně, když LP děkovala, brala lidem telefony a dělala si s nimi selfie nebo jim dávala své pivo na osvěžení, člověk chtě nechtě musel uznat, že tahle umělkyně s visáží Boba Dylana má něco do sebe. LP tedy svůj úkol splnila na jedničku. A věřím, že svou upřímností a srdnatostí si získala i ty, co její hudba tolik netankuje. Byla totiž důkazem, že stále existují velká jména s pokorou a poctivostí.

Britský souolový zpěvák Michael Kiwanuka na vedlejší Arcelormittal odstartoval ihned po LP. Šlo o velmi přímočarou show, z velké části sestávající z funky rytmů, které se třeba po několik minut opakovaly stále dokola. Kiwanuka s ansámblem profesionálních muzikantů bavil zejména svým energickým a neskutečným zápalem pro věc. Ve formálně dokonalém projevu se ale tak trochu vytrácela zvláště na festivalu tak potřebná dynamičnost samotného vystoupení. Lidé se tak pomalu a ještě před koncem koncertů přesouvali zpět k hlavní stagi, kde se očekávalo vystoupení Norah Jones. To však oproti třeba takové LP rozhodně nepřipoutalo takovou pozornost návštěvníků. Prostor kolem zvukařského stánku byl celkem vylidněný. Bylo to o to zvláštnější proto, že slavná dcera Raviho Sankara podala velmi čistý výkon. S baladami se doslova mazlila a vyhrávala si s jednotlivými party do toho nejmenšího detailu. V samotném závěru pak přišla řada na svižnější kusy, které zařadily její vystoupení mezi to nejlepší na Colours.

Druhý den jsem ukončoval na Full Moon Stagi, kam jsem se vydal na koncert belgických Warhaus, což je trojice muzikantů z domácké kapely Balthazar, která se u českých fanoušků těší velké oblibě. A to ostatně bylo cítit i z vystoupení tohoto uskupení. Velmi sebevědomá a nutno dodat také propracovaná show fascinovala především svou teatrálností. Nikoliv však v negativním smyslu. Leckdo by si nemohl dovolit během vystoupení odejít dozadu na pódium, sednout si, zapálit si cigaretu a jen tak nezúčastněně pozorovat dění, zatímco ostatní členové hrají dál. Frontman Warhaus Maarten Devoldere ano. A to aniž by to působilo nepatřičně. Oproti albu "We Fucked a Flame Into Being" byly živě realizované písně o dost syrovější, což bylo docela překvapení, leč příjemné. Místy to byl v kombinaci s minimalistickou projekcí zážitek opravdu zajímavý. V každém případě patřila pohlcující show Warhaus k vrcholům dne. Takže když Devoldere děkoval časopisu New Moon za realizování koncertu na Colours, vůbec to nevadilo.

Druhý den potěšil. Mezi top patřili čeští Zrní, LP, Norah Jones a také Warhaus, kteří svou divadelní show velmi mile překvapili.



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.