facebook | twitter | youtube | mixcloud

Colours of Ostrava 2017 - den první

20.07.2017 / Odehrálo se / Ondřej Selner

akurnik.cz / Colours of Ostrava 2017 - den první



Na letošní ročník Colours jsem se velmi těšil. Ne ani tak kvůli line-pu, v němž jsem si, zvláště co do headlineru, vyselektoval opravdu jen část jmen, která mne zaujala, ale spíše pro celkovou atmosféru. O to víc mě nemile překvapila organizační neschopnost při příjezdu na ostravské nádraží. U páskovacích stánku totiž nešlo načíst část lístků s určitým typem čárového kódu. Přestože se mně tak napřímo nedotklo čekání hodinové fronty s následným zjištěním, že pro pásek stejně musím na hlavní bránu, někteří takové štěstí neměli. Já si pouze vystál frontu. Ale také pěkně dlouhou. O tom, že lidé na nádraží nedostávali ani mapku a ani program s festivalovým průvodcem ani nemluvě. Po hladké cestě vlakem z Českých Budějovic a následně z Prahy do Ostravy pendolinem tak nedoladěná organizace představovala malý černý puntík na celém tom těšeníčku.

Tyhle pocity ale v podstatě okamžitě po vstupu do areálu vystřídaly radost a pohod. Colours totiž pořád mají to stejné kouzlo a schopnost uchvátit návštěvníka chill atmosférou, perfektním areálem a skvělými lidmi uvnitř. Vzhledem k tomu, že narozdil od propršeného předcházejícího ten letošní ročník přivítal sluncem, pivo mohlo začít téct proudem.

Při zmínce o areálu ale musím také přiznat, že ačkoliv je stále stejně dobrý, letos ve mně ještě intenzivněji sílil pocit, že areál Dolních Vítkovic už přestává počtu návštěvníků dobře sloužit. První den k večeru to byla doslova hlava na hlavě. Přesuny mezi stagemi pak v tisícových davech opravdu stoji za to. Rovněž jsem z organizátorského hlediska moc nepobral, proč se osvěžování požárními hadicemi muselo konat zrovna na travnatých plochách nebo před toikami. Večer jsem se totiž všude na těchto místech klasický brodil sračkami. Ale zcela nepochopitelné, protože tam louže vznikly uměle. A ještě formální - toiek je i letos málo. Některé záchody uvnitř už nesvítily a už první den měly opravdu dost nakoupeno.

Můj hudební program prvního dne započal Muzikantem kralíčkem na Full Moon Stagi. Petr Marek tu s doprovodným ansámblem muzikantů z kapely Květy strhával pozornost především na sebe. Bavil svou standardně intelektuálně neintelektuální show a hlavně svými autentickými vstupy do produkce, stejně jsko v případě Midi Lidí snoubící všední s tím něčím s přesahem. Vrcholem bylo taneční číslo břišní tanečnice arabic girl (protože Colours jsou etno), jehož hodnocení se však zdržím.

Alt-j byli jednou z kapel, které jsem z headlineru v programu vyznačoval růžově. Tedy barvou s nejvyšší prioritou. Jejich koncert jsem viděl před několika lety v pražských Žlutých lázních, takže se nevyhnu porovnávání. Ale je vlastně jen pozitivní, protože od té doby Britové nesmírně zmohutněli. Zvuk měl velkou sílu zvláště v druhé polovině, kdy zněly hity z první a poslední desky. Fascinující pak byla světelná a video produkce, která byla v zásadě druhým svébytným kanálem, který dotvářel celkový dojem z performance. Sečteno podtrženo toho Alt-j moc vytknout nelze. Vyšel setlist, ve formě byli členové i co do zpěvů, lidé zpívali a bavili se. Jedinou kaňkou tak snad byla zprzněná linka bicích v několika posledních písních. Ale vzhledem k tomu, co všechno předcházelo a co potvrzuje, že Alt-j budou jednou z nejvýraznějších kapel současnosti dokonale oscilujících na hraně popu a alternativy, která má co sdělovat formou i obsahem, lze pár zaškobrtnutí odpustit. Alt-j pro mne v podstatě znamenali konec středečního programu, byt jeden z headlineru měl teprve nastoupit. Řeč je o Imagine Dragons. Hodnotit budu jen krátce, protože kapela je po poslechnutí poměrně předvídatelnou záležitostí. A tou bylo performance na Colours. Koncert započal klišoidními frázemi o rozděleném světě a naopak nerozdělitelném publiku na Colours a kapely. Myšlenky to jsou sice pěkné, pokud je však někdo ventiluje autenticky a ne pateticky s českou vlajkou na zádech a s ručičkou na srdíčku. V mnohém byla i show samotná přesycena patosem a současnou fascinací testosteroňáckým borcovstvím. Pochopení proto, proč se Imagine Dragons současné generaci natolik líbí, však najít lze - je to přímočaré, okamžitě přístupné, snadno poslouchatelné, předvídatelné a občas i hodně nahlas. To jsou ovšem kvality, které očekávám u headlineru jiných festivalů a ne u Colours. Den jsem ukončil s Digitalism na malé Electronic Stage a to po třech neidentifikovatelných písních a ve stanu, kam se vešla sotva polovina zájemců.

Sečteno podtrženo, první den měl svá negativa a to především co do organizace. V programu jsem se velmi bavil u Muzikanta králíčka a u Alt-j. U Imagine Dragons se zase bavili zejména ostatní. Nenašel jsem si čas na Birdy. A to záměrně.

Fotogalerie



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.