Letní filmová škola 2019 - den druhý

akurnik.cz / Letní filmová škola 2019 - den druhý
27.07.2019 / Odehrálo se / Martin Dvořák



Jak to včera dopadlo?

Letní kino ve Smetanových sadech sází tak říkajíc na jistotu. Každý rok se v něm po všechny večery promítají "stálice" českého filmu a také "něco navíc". Včera ve 21:30 (stabilní čas pro promítání pod širým nebem) tomu tak bylo obzvlášť, neboť se pouštěl film Česká soda. O něm snad není příliš nutné se nějak rozsáhleji rozepisovat. Česká soda je nejgeniálnější televizní produkt, jenž u nás po roce 1989 vzniknul a který, dle mého mínění, nebyl dodnes překonán. Co si tvůrčí skupina Fero Feniče a jeho kolegů v devadesátých letech dovolila (a Česká televize jí umožnila to zrealizovat), si od té doby žádná jiná nedovolila. Parodie, absurdní humor, politická a společenská satira (bez náznaku čehokoliv, čemu se dnes říká politická korektnost) — to vše v extrémních polohách. 

Ovšem jedena mimořádnost během projekce proběhla. U skeče "Anticharta 77", do nějž byly použitý záběry setkání kulturnách osobností v Národním divadle po roce 1989, došlo i na tehdejší sestřeihy projevu současné ministryně spravedlnosti Marie Benešové, po němž následoval záběr na Petra Čvrtníčka exaltovaně pronášejícího "FUJ!". Šlo o jediný gag za celou projekci, u kterého se nikdo, ale opravdu vůbec nikdo nezasmál... Jak krutě ilustrativní v naší současnosti. 

Úvodní půlnoční projekce ze sekce Giallo filmů proběhla ve Sportovní hale. Průvodní slovo Aleše Římana v krátkosti představilo, co to Giallo filmy jsou — zejednodušeně vzato italské krváky plné polo- a nahých slečen. První promítaný film Šest žen pro vraha z roku 1964 byl "pouhým" předskokanem celé sekce. Na nahotu nedošlo, maximálně na velmi krátké sukně a podprsenky, také krve bylo "zoufale" málo. Film byl postaven spíše na prvcích napětí a sledování vyšetřování série vražd, kdy vrah vždy útočí v masce. Nešlo o nijak převratnou zábavu, ovšem principem Filmovky je každý směr představit i včetně před-průkopnických (a tedy nikoliv až tolik úderných) počinů, a v tomto ohledu film dramaturgicky zafungoval skvěle. 

 

11:00 

Hned ráno jsem zašel na první film retropspektivy legendy hollywoodského filmu Williama Wylera. Jeho kriminální film Detektivní příběh (1951) vycházel z divadelního textu Sidneyho Kingsleyho, a bylo to znát — silná literární látka, mistrně převedená do filmového vyjadřovacího kódu. Hlavní hrdina Jim McLeod v podání Kirka Douglase spolu se svými kolegy z jednoho newyorkského policejního okrsku v časovém rozpětí jednoho dne řeší řadu trestných činů. Na policejní stanici je velmi rušno a hned několik pachatelů na scéně najednou vnáší do filmu ten nejdynamičtější element. Wylerův film ovšem není "gangsterkou" a ani typickou detektivkou — hlavním tématem filmu je problematika viny a trestu; toho, nakolik je zásadovost v nutnosti odplaty za porušování zákona opravdu spravedlivá. Douglas zahrál jednu ze svých nejsilnějších rolí vnitřně se víc a víc rozpolcujícího jedince, jehož zásady nevedou tolik k jasné spravedlnosti, jako spíše k k nedokonalému a rozmlženému "pocitu spravedlnosti". Svým zůsobem je vyznění filmu a také jeho dramatické zpracování poměrně značně podobné jinému filmu z tohoto období, a sice Dvanácti rozhněvaným mužům. Je jasné, že Wylerova retrospektiva bude plná velice silných snímků. 

 

14:52 

Jedním z hostů letošní Filmovky je herec, scénárista a režisér Jiří Mádl. Před polednem se v Klubu kultury promítal jeho nový film Na střeše (2019), po němž byl Mádl přítomen na besedě s diváky. 

Film sám o sobě jsem viděl poprvé a musím se přiznat, že mě příliš nenadchnul. Důchodce a bývalý středoškolský profesor Rypar přistihne na střeše svého domu mladého Vietnamce, který se pokouší o sebevraždu. Mezi oběma muži pak postupně roste zvláštní vztah náklonnosti a starosti o toho druhého. Film působí poměrně mile, ovšem místy až příliš mile, skoro jako by se divákovi podbízel. Navíc v mnoha scénách je jen těžko uvěřitelný, aniž by někdy byl zřetelný aspoň náznak nějaké minimální nadsázky. Mádl se nepochybně jako tvůrce vyvíjí a profiluje, oproti jeho debutu Pojedeme k moři (2014) nicméně filmu Na střeše schází jakákoliv ambice nebo touha snímek formálně ozvláštnit. Na střeše je tak de facto "obyčejný film", který víckrát než jednou vidět nemusíte — jeho téma není moc nosné, pointa nemá takovou ráznost, katarze se žádná nedostavuje. 

Následná debata se pochopitelně točila kolem vzniku filmu a částečně také kolem s ním spojeným přeobsazováním role po tragickém úmrtí herce Jana Třísky, jenž měl původně hrát důchodce Rypara. Jakékoliv interpretační postřehy na debatě nezazněly. Nebylo totiž co interpretovat — Na střeše je bohužel doslovný film. 

 

18:34 

Téměř vždy stojí za to navštívit nějaký bod programu také v Respekt stanu. Tentokrát tomu bylo tak napůl. V 16:30 zde začala beseda s workshopem o tématu fake news, přítomni zde byli starosta Uherského Hradiště a poslanec Stanislav Blaha a Kateřina Křivánková, spoluautorka knihy Nejlepší kniha o Fake news. Debata byla velice zajímavá, workshop v posledních 45 minutách už méně. 

Především ze strany diváků bylo jasné, že maximální procento problematiky ohledně fake news vzniká podle nich díky slabé mediální gramotnosti širší části naší společnosti. Poslanec Blaha zdůrazňoval nutnost vzdělávání nejen žáků a studentů, ale též učitelů. Debata však neměla žádnou větší pointu, stejně jako workshop, jenž sestával pouze z úvah nad jadnotlivými argumenty obhajovačů různých konspiračních teorií. Doufal jsem v hlubší obsah a osvícenější vedení tohoto bodu programu, bohužel šlo však spíše jen o odpočinkovou záležitost. 

Nyní nás tedy čeká slavnostní zahájení a projekce filmu Bumerang (1996) od režiséra Hynka Bočana, který bude oceněn speciální cenou Asociace českých filmových klubů za celoživotní přínos české kinematografii. 

 

Slavnostní zahájení + Bumerang 

Slavnostní zahájení letošní LFŠ se neslo přesně v očekávaném duchu — tucty děkovaček a moderátor za každou strhávající pozornost na sebe skrz tuctové vtípky. 

Potlesku vestoje a výroční ceny Asociace českých filmových klubů se dočkal režisér Hynek Bočan. Následovala proejkce jeho filmu Bumerang s Jiřím Schmitzerem v hlavní roli. 

Troufám si tvrdit, že Bumerang patří k tajným klenotům českého porevolučního filmu. Klenotem, protože je to vynikající a strhující snímek, a tajným, protože se o něm příliš často nemluví. A není divu, Bumerang totiž není dvakrát příjemnou podívanou. Atmosféru komunistického lágru totiž Bočan vykreslil zcela věrně, a tudíž "nepříjemně". Autorem námětu a scénáře byl pochopitelně bývalý komunistický vězeň a spisovatel, nedávno zesnulý Bočanův dvorní scénárista Jiří Stránský. Spolupráce těchto tvůrců vedla k několika vynikajícím filmům i seriálům. Bumerang je výjimečný svou stísněností (nejvíce samozřejmě ve scénách z podzemního uranového dolu), úspornými hereckými projevy, které se ale zadírají pod kůži, a naprostou absencí jakékoliv naděje, kterou v podobných snímcích velice často najdeme.

Foto: Jan Vrba 



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2019 / Kód a design LukasKrula.cz
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.