Letní filmová škola 2019 - den sedmý

akurnik.cz / Letní filmová škola 2019 - den sedmý
01.08.2019 / Odehrálo se / Martin Dvořák



Foto: Marek Malůšek 

Včerejší noc 

Doprovodnému programu se při svých návštěvách Filmovky příliš nevěnuji, téměř vůbec. Tentokrát jsem udělal tu výjimku, že jsem neodolal zajít na jeden z koncertů, jež LFŠ doplňují a zpestřují. V klubu Mír včera ve 22:00 hrála formace WWW. I když ne v plném složení, do Hradiště totiž přijel pouze Ondřej Anděra, protože jeho slovy: "Zbytek kapely je jednou nohou v porodnici." Gratulujeme. Koncert byl i tak naprosto fenomenální. 

Na noční promítání jsme zašli do Reduty, další giallo film nás zkrátka nelákal. Šlo o film Čas probuzení (1990) americké režisérky Penny Marshallové, jehož kameramanem byl slavný Miroslav Obdříček. V rámci sekce Češi v zahraničí se letošní Filmovka zaměřuje na filmy, které Ondříček natočil s jinými než českými tvůrci. Režisérce Marshallové Ondříčka nedoporučil nikdo jiný než Miloš Forman. Spolupráci si oba pochvalovali a drama Čas probuzení nebylo jediným filmem, který Ondříček Marshallové snímal. 

Zápletka filmu vychází ze skutečné události, kdy roku 1969 v nemocnici v newyorkském Bronxu čerstvě zaměstnaný psycholog Sayer (Robin Williams) přijde na novou možnost léčby katakonických pacientů. Látka zvaná L-DOPA byla vskutku zázračná, někteří z pacientů, neschopných pohybu a typicky "mimo", se začali ze svých stavů probírat. Druhou hlavní roli, probudivšího pacienta Leonarda, si zahrál Robert DeNiro. Ten po desetiletích zjišťuje, jak moc se svět kolem něj proměnil, a postupně vyjednává o svobodě pro sebe a jiné vyléčené pacienty. 

Film má nejdramatičtější náboj počínaje od scén, v nichž se postupně ukazuje, že nová léčba má pouze omezené účinky a postupně přestává působit. Vyléčení pacienti se vrací do svých původních stavů a pocit bezmoci nemůže nic vytlačit. 

 

Adéla ještě nevčeřela a Kafka 

Program Filmovky je velice často nevyzpytatelný, a protože každý film má jinou stopáž, pak touto nevyzpytatelností myslím hlavně fakt, že někdy vám zkrátka porgram nedá jinou programovou možnost, než jakou jsem měl včera já — zajít na fenomenální komedii Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela (1977) a honem honem utíkat na projekci adaptace románu Zámek od Franze Kafky ve filmovém zpracování rakouského režiséra Michaela Hanekeho. Paradox? Schizofrenie? Po sobě naprosto se nehodící snímky? Rozhodně! Ale nedá se nic dělat, takových zkušeností si z každé Filmovky odnesete tucet, avšak dá se to psychicky zvládnout. 

Adéla ještě nevečeřela patří v rámci programu do sekce Kdo jsou Češi — Smějící se bestie. Parodie na brakové detektivky poodhaluje další možnost, jak nahlížet na specifický český humor. V rámci filmu Adéla ještě nevečeřela jde mnohy o humor hraničící s absurdnem a estetikou posmívání se "debilitě" (nejen) starých brakových detektivek. Ono to ovšem ale nikoho příliš urážet nemůže, není mi známo o žádném autorovi, který by se věnoval psaní šestákových románů a bral by je nějak vážně. Samozřejmě ani Lipský svůj film nemohl brát příliš vážně, ztřeštěné situace a groteskní zpracování "nepravděpodobných" zápletek a příběhových zákrutů o tom hovoří jasně. Komedie je to ovšem tak jako tak fenomenální. 

Michael Haneke, jemuž je věnována celá retrospektivní sekce letošní dramaturgie festivalu, mě naopak ohromil přesně odlišným přístupem — pokusil se Kafkův Zámek na plátno přenést natolik věrně, nakolik to šlo. A povedlo se. Pocity bezmocnosti, temného a bezvýsledného snažení se o pochopení a vniknutí do mašinérie neviditelné moci, která řídí naše životy, Hanekeho film zprostředkovává maximálně úzkostlivým způsobem. Film působí neúplně, zmateně, fragmentovitě a naračně "amatérsky" — jinými slovy povedl se! 

Kafka Zámek nikdy nehodlal publikovat, není ani známo, jestli ho vůbec kdy plánoval dokončit. Torzo jeho románu je bludiště, v němž zdi (slova a věty) jsou holé a zřetelné, a přece jde o vypjatě propojenou síť větších a menších metafor — jde o obraz nesrozumitelného světa, v němž jedinec nic moc nezmůže a je neustále vystavován nedorzuměním a zbytečným komplikovanostem zaklíněným v ničem jinež, než je lidská řeč. Opravdu skvělý text, a protože Haneke jej převedl co nejvěrněji, platí totéž i o jeho filmu, natočeném roku 1997. 



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2019 / Kód a design LukasKrula.cz
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.