Letní filmová škola 2019 - den šestý

akurnik.cz / Letní filmová škola 2019 - den šestý
31.07.2019 / Odehrálo se / Martin Dvořák



Noční giallo 

Italský film Torzo z roku 1972 završil včerejší den. Jako u předchozích giallo filmů, i tento splňoval "nároky", díky nimž byly jednotlivé filmy do sekce vybírány a kvůli nimž na ně diváci chodí — (polo)nahé ženy, zabiják bez tváře, příšerné dialogy, napětí, výborná hudba. 

Ani třetí půlnočka mě ovšem nenadchla takovým způsobem, že bych na film vzpomínal ještě druhý den nějak intenzivně. Zkrátka oddechovka, jak má být, u které se častokrát tak jako tak zasmějete a pobavíte — jinými slovy výborná sekce, od které nemusíte mít nějaká přehnaná očekávání. 

 

Češi — Smějící se bestie 

Druhý díl sekce pojmenované Kdo jsou Češi má letos podtitul Smějící se bestie, který odkazuje na výrok říšského protekrora Heydricha. Smyslem promítaných filmů je zamyšlení se nad českou povahou a českým humorem, jemuž se ve světě jen těžko hledá nějaký srovnatelný protějšek. 

Vynikající volbou pro jednu z projekcí byl dnes od 11:00 ve Hvězdě snímek Miloše Formana Hoří, má panenko (1967). Ten je notoricky známý, ovšem při úvodní slovu Aleše Římana na otázku, kdo film ještě neviděl, zvedlo ruku překvapivě mnoho lidí. 

Hoří, má panenko je přesně ten typ filmu, jenž by "stereotyp" o Češích jako smějících se bestiích stvrzuje. Forman šel za hranice stravitelného humoru tak daleko, až se u této legendární komedie opravdu smějete lidské hlouposti, cizímu neštěstí a nekulturnosti. Zároveň je film úchvatnou metaforou na totalitarsmus — skupina hasičů ve vedení přípravy plesu přece není nic jiného než vládnoucí aparát státu a potažmo Sovětského svazu. 

Takže ano, ve Formanově pojetí Češi jsou smějícími se bestiemi, ale bylo to částečně vidět už v jeho úplně prvních filmech jako Černý Petr nebo Konkurs (oba 1963). 

 

Další Wyler 

Wyler mi stále nedává spát. A přestože bylo nepříjemné se vykašlat na němý film s hudební doprovodem (tentokrát Berlín: Symfonie velkoměsta, jenž je přímo odražen v názvu celé letošní sekce), rozhodnutí jít do klubu Mír na Wylerův snímek Továrník Dodsworth (1936) jsem rozhodně nelitoval. 

Film vychází z literární předlohy (u Wylera už celkem standardní informace) amerického spisovatele Sinclaira Lewise. Pojednává o bohatém výrobci automobilů, který ve středním věku podnik prodává, Samu Dodsworthovi a jeho manželce Fran. Té klidný, usedlý život nevyhovuje, a když se jejich dcera vdá a Sam prodá podnik (čímž technicky "přijde o práci"), manželský pár odjíždí na dlouhodobou cestu po Evropě, která notně zkomplikuje jejich manželství. 

Snímek se přinejmenším ve své první polovině tváří poměrně nenápadně, drama rozpadajícího se manželství se ale neustále stupňuje a v podstatě až do předposlední scény je celý film až "nechutně" trefně dokonalý v tom smyslu, že skvěle popisuje obtížnost toho, jak se dlouhodobé manželství snadno dostává do krize, kdy partneři na jednu stranu chtějí ukončit svůj nefungující vztah, na druhou stranu ale ovšem není snadné "jen tak" vymazat dvacet let společného života. 

Film bohužel ve své době propadl a oceněn byl až dlouho po svém uvedení, jak ovšem víme, Wylerovu kariéru nijak neohrozil a jde o další výjimečný střípek jeho bohaté filmografie, doposud na LFŠ představované v (alespoň pro mě) tom nejkrásnějším světle. 

 

Staříci 

Novinky mě zatím na LFŠ tolik neohromily. Jaké překvapení proto pro mě byl snímek Staříci z letošního roku od režisérů Martina Duška a Ondřeje Provazníka. 

Námět filmu je inspirován skutečnou událostí, která jaksi "nedopadla" — Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička hrají postavy bývalých muklů, kteří se rozhodnou převzít spravedlnost do vlastních rukou a zabít bývalého komunistického prokurátora, jehož současný demokratický režim nedokázal dostat za mříže. Reálný předobraz dopadl tak, že zmíněný prokurátor zemřel přirozenou smrtí jen několik dní předtím, než na něm měla být vražda spáchána. Film pracuje s tímto motivem tak, že oba muklové se k prokurátorovi postupně snaží dostat, ale musejí překonávat několikeré překážky — Mrkvičkův syn mu nedovolí odjet, ten proto musí v podstatě utéct ve staré dodávce; výpravu komplikuje i to, že Vlastimil je vozíčkář... 

V čem jsou Staříci extrémně působiví, je to, že oba důchodci veškeré překážky překonávají nezměrnou silou vůle — jejich touha se pomstít prorazí každou zeď, nic jim nepřipadá nemožné. Nedá se říci, který z obou herců film táhne víc, nezlomnost v jejich očích totiž diváka mrazí nadvakrát. A to i v případech, kdy některé scény jsou lehce šmrncnuté humorem (takovým tím "stařeckým" humorem). Čím víc se snímek blíží ke svému konci, tím víc houstne atmosféra. Pointu filmu nemohu vyzradit, abych nespoiloval, zakončím proto svůj postřeh nadmíru subjektivní poznámkou — Staříci jsou tak dobrým filmem, že moje nadšení téměř nezná mezí. V posledních zhruba pěti letech si nevybavuji jediný český film, jenž by se svou kvalitou a společenským přesahem Staříkům přiblížil! Spolu s Nabarveným ptáčetem režiséra Václava Marhoula, které půjde brzy do kin, budou Staříci reprezentovat zcela výjimečný rok porevolučního filmu! 



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2019 / Kód a design LukasKrula.cz
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.