Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018 — den sedmý

akurnik.cz / Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018 — den sedmý
02.08.2018 / Odehrálo se / Martin Dvořák



Foto: Helena Fikerová

Zápisek první – včerejší večer

Jak jsme psali včera, zlatým hřebem večera byla projekce filmu Petrolejové lampy (1971) od Juraje Herze. Iva Janžurová v něm ztvárnila svou životní roli Štěpky Kiliánové, dcery bohatého stavitele z malého města, která má o nápadníky nouzi. Jejím hereckým partnerem byl Petr Čepek, taktéž v životní roli, a to Štěpčina bratrance a posléze manžela Pavla. Příběh nešťastného manželství s tragickou patinou ani po letech neztatil nic ze své působivosti (stejně jako knižní předloha).

Před uvedením filmu obdržela Janžurová Výroční cenu Asociace filmových klubů, kterou přijala s velkým dojetím.

Úctyhodná adptace stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka ze třicátých let je jednou z nejlepších adaptací v dějinách československého filmu. Byla velká škoda, že diskuze po promítání neproběhla, neboť Iva Janžurová musela dnes ráno náhle odjet kvůli pracovním povinnostem, diskuze po dnešních promítáních s paní Janžurovou tedy též neproběhnou.

Na noční projekci jsme vyrazili do Slováckého divadla na Bergmanovy Úsměvy letní noci (1955). Úvod filmu patřil již zmíněné Katince Fargo, Bergmanově skriptce a později vedoucí produkce jeho filmů. Krize, která na mě včera přišla těsně před projekcí, dosáhla svého, téměř celý film jsem prospal. Bohužel, i to se na Filmovce stává, ne často, nikoliv proto, že by filmy byly špatné, ale zkrátka lidské tělo není tělo kyborga.

 

Zápisek druhý – první opravdové zklamání!!!

Protože Bergmanovu Sedmou pečeť jsme již viděli, rozhodli jsme se poprvé využít nabídky z doprovodného programu, a totiž workshop s pejsky od devíti hodin v Dětském stanu. Měli jsme za to, že workshop bude organizován nějakým místním útulkem, že přivedou pejsky a štěňátka, se kterými si budeme moci hrát a vyvenčit si je. OVŠEM PRŮSER! Workshop byl určen lidem, kteří si přivedli pejsky vlastní. Takže zklamání jako řemen. Doprovodný program tedy prozatím nic moc (sic!).

 

Zápisek třetí - i bez Janžurové se dá bavit

Pracovní povinnosti Ivy Janžurové nezabránily divákům festivalu v tom, aby dál chodili na skvělé filmy. Výlet (2002), vynikající český film Alice Nellis, se tedy musel obejít bez následné diskuze s paní Janžurovou, film však byl "opatřen" vynikajícím úvodem dramaturga z České televize Jaroslava Sedláčka, jenž se na LFŠ pohybuje právě především jako mistr úvodů a moderování debat s hosty.

O Výletu Sedláček řekl mnohé, překvapivé bylo, že nejenže byl k promítání vybrán kvůli tomu, že Janžurová za roli v něm získala Českého lva, ale též proto, že Výlet (a též předchodzí film Alice Nellis, Ene Bene z roku 1999) byl předem chystán s tím, že Janžurová v něm bude hrát hlavní roli - jinými slovy role matky Milady byla Janžurové psána přímo na tělo.

Výlet sklízel úspěch po celém světě, šlo o film, jímž Alice Nellis zcela prorazila, a přitom šlo o její absolventský scénář bakalářského turnusu na FAMU. Film kombinuje pozoruhodně subtilní smysl pro humor spolu s dramatickým nábojem ne zcela ideálních vztahů v rodině. Cesta šesti členů této rodiny na Slovensko, aby pohřbili zesnulého otce, je vskutku typickou road-movie v tom smyslu, že během ní dochází k absurdním a zcela nečekaným zážitkům, z těch Nellis vytěžila maximum vyhrocených, ale též smířlivých obrazů a dialogů.

Poněkud příjemným a dnes už i dechberoucím zážitkem bylo u promítání filmu to, že jsme jej sledovali z 35milimetrové kopie.

 

Zápisek čtvrtý - La Putyka

Ano, byli jsme na La Putyce. Ovšem ne na divadelním představení (jichž se na Filmovce letos diváci mohli dočkat rovnou dvou), nýbrž na letošním dokumentu Michala Vargy s názvem Cirkus Rwanda.

O divadle téměř nic nevím, nota bene o cirkusu. Ovšem dokument jako takový na mě přenesl mnohé z toho, abych porozuměl, že takový bilet není jen tak. A to navíc dokonce v rámci vystoupení La Putyky, které se chystalo několik let a v němž šlo o to zkombinovat aspekty rovnou dvou kultur, české a rwandské.

Dokument zachycuje průběh vzniku putykovského vystoupení "Hit - Tell The Difference". Principál Rostislav Novák vítá v Praze dva akrobaty z Rwandy - první střet, silně křesťanští Afričané jen těžko chápou přehnanou zdobnost starých pražských kostelů. Posléze jede Novák do Rwandy vybírat akrobaty, s nimiž bude chtít představení dělat - druhý střet, nuzné podmínky, artistické náčinní jen sotva vyhovující (na lepší nejsou peníze), mnozí z artistů žijí na ulici... stále jsou cítit v ovzduší následky a nevyrovnání se s genocidou, která ve Rwandě před několika lety proběhla.

Největší díl dokumentu se věnuje přípravě vystoupení a zkouškám, na nichž Novák s obrovskou sebekázní kočíruje svůj temperament a má co dělat, aby cholericky nevybouchl. Daří se mu to, nicméně cesta k vypilování celého vystoupení je příznačně trnitá - Afričané nejsou úplně disciplinovaní a Novákova touha po tom, aby ve vystoupení byla více znát čistě rwandská nátura a jejich způsob "cirkusování", se naplňuje až v poslední fázi příprav.

Vystoupení sklízelo maximální úspěch. Dokument Cirkus Rwanda ukazuje, že bez zodpovědnosti a věrnosti k cirkusovému řemeslu je takový úspěch zcela vyloučen.

 

Zápisek pátý - Hastrman

Letošní debut Ondřeje Havelky, stejnojmenná adaptace románu Miloše Urbana nazvaného Hastrman, jsme na akurniku nerecenzovali, nicméně jsme vám na začátku června přinesli rozhovor se samotným Ondřejem Havelkou, v němž režisér o filmu mnohé pověděl.

Hastrman je filmem o lásce v romantickém slova smyslu, tedy v tom původním slova smyslu, romantický jakožto bouřlivý, navýsost subektivizující, rozpolcený, nejednoduchý, a ano, také rozervaný. Film samotný je ale překvapivě dost vyzrálý, Havelka prokázal, že je renesančním člověkem; po herecké, hudební i vypravěčské stránce je film precizním dokladem Havelkova všestranného talentu i schopností. Legendou českého filmu se Hastrman nejspíše nestane, alespoň ne hned, lahůdkou ovšem, troufám si říct, ano.

Debata po filmu, na niž se dostavil sám Havelka, se nesla v přátelském a vřelém tónu, většina perliček, jež Havelka o filmu řekl, se objevuje i v našem výše zmíněném rozhovoru. Snad můžeme dodat, že Havelka plánuje, aby se v bonusech na budoucím DVD s filmem objevily vystřižené scény, konkrétně dva mordy z období, kdy se děj románu už odehrává v současnosti.

 

Zápisek šestý - letňák a osmdesátky

Poprvé jsme také zašli do letňáku ve Smetanových sadech, který včera nabídla dva klíčové snímky českého animovaného filmu. Švankmajerovy Možnosti dialogu (1982) a Čarodějova učně (1977) od Karla Zemana. O těchto filmech snad nemá cenu se více rozepisovat. Švankmajer jako surrealista a precizní animátor svými Možnostmi dialogu (opět) dokázal, že takový talent a takový výsostný umělec se narodí jednou za padesát let. Zeman zase svým Čarodějovým učněm (opět) předefinoval to, kam až může filmová imaginace a práce s detailními výtvarnými nápady a efekty vést - k uchvácení, nezapomenutelnosti a pro mě osobně také k poznání toho, že zlo do pohádky patří i v takové podobě, v jaké nás hrůzně znejišťuje. Škála emocí má být bohatá, nikoliv schematicky prvoplánová a samoúčelná.

Maximální bomba ovšem opět vybuchla na půlnoční projekci ze sekce Stranger Films. Snímek Vrah zůstal po škole byl natočen v roce 2011 - nikoliv až v současné době, ale už před sedmi lety byla vlna nostalgie po osmdesátých letech ve filmu viditelná. Film Vrah zůstal po škole je nicméně postmoderna ad absurdum. Žádný primitivní příběh s vyprázdněnými aluzemi na osmdesátky, podávaný křečovitým a banálním vyprávěním. Ale nekonečný vír vtipů, meta-vtipů a někdy i meta-meta-vtipů, smršť stovek geniálních nápadů kombinujících nikoliv jeden či dva typicky osmdesátkové žánry, ale úplně všechny osmdesátkové žánry od slasherů, teen romancí, akčních filmů, středoškolských "dramat", mimozemšťanů, time travelů až po krváky. Zní to jako enormě pitomý mišmaš beze smyslu, jenž může pouze nudit - není tomu tak. Pokud mi něco svou nečekanou a nespoutanou genialitou na letošní Filmovce vyrazilo dech, a to hned naněkolikrát, pak to byl film Vrah zůstal po škole, a žádný jiný.



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2018 / Kód a design LukasKrula.cz
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.