Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018 — den šestý

akurnik.cz / Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018 — den šestý
02.08.2018 / Odehrálo se / Martin Dvořák



Foto: Helena Fikerová

Zápisek první – westernová klasika “s Jiřím Voskovcem”

Výhodou sekce amerických filmů Jiřího Voskovce je její různorodost. Voskovec ztvárnil spousti rolí v nejrůznějších filmech, dramaturg Jan Jendřejek tedy měl z čeho vybírat a s výběrem si opravdu pohrál.

Tak třebas western Bravados (1958), dříve v naší televizi uváděný jako Drzá čela, patří k nejlepším westernům nejen padesátých let. Točil jej Henry King spolu s jedním z nejlepších kameramanů amerického filmu Leonem Shamroyem, trojnásobným držitelem Oscara. Hlavní roli ztvárnil legendární Gregory Peck, hrající postavu nebezpečného a málomluvného Jima. Ten přijíždí do městečka blízko hranic s Mexikem, aby se podíval na popravu čtveřice banditů, o nichž věří, že zabili jeho ženu a vyplenili jeho ranč. Posléze se však stává vůdcem stopařské skupiny, která náhle uprchlé zločince hledá, aby je přivedla ke spravedlnosti, Jim však touží pouze po pomstě.

Ani z tohoto filmu Voskovec nebyl moc nadšen, tato herecká příležitost utvrdila to, že je kvůli svému evropskému původu a cizímu přízvuku vybírán pouze do rolí imigrantů. Zřejmě však plně kvůli této okolnosti přehlédl, že Bravados se zapisují do zlaté kroniky nejtypičtějšího amerického žánru.

 

Zápisek druhý – Iva Janžurová

Jelikož se Filmovka už pomalu, ale jistě chýlí ke konci, ubývá nám možností, na jaké další hosty se těšit. Dnešek a zítřek jsou dny, kdy v Uherském Hradišti bude přebývat jedna z našich nejlepších hereček, Iva Janžurová. Prvním promítaným filmem z její filmografie byl snímek Václava Vorlíčka “Pane, vy jste vdova” z roku 1970. Jedna ze zcela nejikoničtějších rolí Ivy Janžurové byla po projekci oceněna dlouhým potleskem, jenž byl patrně pouze odvarem toho, co ji čeká večer, kdy bude po projekci Petrolejových lamp (1971) přebírat výroční cenu Asociace českých filmových klubů.

Debata po filmu “Pane, vy jste vdova” se točila kolem jejích zážitků s tímto filmem, spolupráce s Jiřím Hrzánem, jejího rozhodnutí stát se herečkou nebo přechodu z Vinohradského divadla do Národního divadla.

 

Zápisek třetí – Bergman zblízka

Dalším z očekávaných hostů byla též Katinka Farago. Žena, která začala ve svých čtrnácti letech u filmu dělat skriptku, od padesátých let nejvíce právě ve štábu Ingmara Bergmana, u nějž se později vypracovala na vedoucí produkce. Setkání s paní Farago, v programu nazvané 30 let s Ingmarem Bergmanem, proběhlo v Klubu kultury v místnosti vyhrazené pro industry program.

Skvělá debata se díky mistrné moderaci redaktora Českého rozhlasu Pavla Sladkého průřezově dotýkala nejen celé Bergmanovy kariéry, ale též částečně i švédského filmu obecně.

Farago nespolupracovala na všech Bergmanových filmech, na většině z nich však ano a paměť má dodnes tato dáma fenomenální, vzpomněla si na nejrůznější detaily a zejména dotazy z pléna obecenstva byly mnohdy velmi zapeklité. Farago například zdůrazňovala málo známé rysy Bergmana jako velikého nadšence do hudby, důrazně doporučila divákům Filmovky zajít na jeho filmovou adaptaci Mozartovy Kouzelné flétny (1975), která se zde promítá v pátek. Překvapením bylo i to, že Bergman, jenž téměř nikdy neimprovizoval, z nutnosti improvizoval například jednu ze svých nejslavnějších scén, tanec se smrtí na konci Sedmé pečeti (1957).

Co se týče zákulisí Bergmanova štábu, jenž se obměňoval jen velmi zřídka, pak samozřejmě nebylo příliš šokující její připomenutí režisérova cholerického chování během natáčení, kdy rozplakal samotnou Farago už při její první práci s ním. Zarážející však bylo to, že se jí pak v soukromí, zásadně mimo oči kohokoliv dalšího ze štábu, za své chování omlouval.

Katinka Farago je ode dneška také uvaděčkou Bergmanových filmů, což lze kvitovat z toho důvodu, že její úvodní slova k filmům budou patrně velmi specifická a nabídnou zcela jiný pohled, než jaké nabízely dosavadní úvody profesorky Koskinenové, jež měl na přechodnou dobu na starosti literární historik a filmový kritik Vít Schmarc.

 

Zápisek čtvrtý – Voskovec a Čechov

Nejzásadnějí role Jiřího Voskovce, alespoň ta na amerických prknech, jež znamenají svět, byla hlavní role Ivana v Čechovově nadčasovém dramatu Strýček Váňa. Přelomová inscenace z druhé půle padesátých let byla zaznamenána na filmovou kameru, kvůli zpackané distribuci ji však dle úvodních slova Jana Jendřejeka téměř nikdo neviděl (promítala se pouze desetkrát, pak se kopise filmu ztratila). Diváci Filmovky, kteří přišli během pozdního odpoledne do Klubu Mír měli tu možnost.

Adaptace Čechovova dramatu originál v podstatě beze zbytku pojala úplně a Voskovec hraje Ivana jako ďábel. Klasická čechovovská témata o zmařených ambicích, stárnutí bez větší náplně života a lásce, která nedojde naplnění, jsou ve filmové adaptaci důmyslně a zejména díky bezchybným hereckým výkonům úctyhodně zpracována. Respekt k předloze pomohl k nanejvýše důstojnému zpracování. Skoro se též nechtělo až věřit, že Voskovec byl takový kabrňák.



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2018 / Kód a design LukasKrula.cz
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.