Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018 — den třetí

Autor: Jan Vrba
29.07.2018 / Odehrálo se / Martin Dvořák



Zápisek první – sobotní večer a noc

Hodně “ostrý” a intenzivní večerní zážitek bylo samozřejmě promítání dalšího z klenotů filmografie Ingmara Bergmana, filmu Šepoty a výkřiky (1972). Neobvykle tichý, komorní a tragický film pojednává o třech sestrách, z nichž jedna umírá na neurčitou plicní chorobu. Vztahy v rodině jsou však velmi napjaté, což film nejvíce poodhaluje až ve své druhé polovině, kdy nemocá sestra Agnes už nežije.

Bergman se v Šepotech a výkřicích pokusil o neobyčejně hlubokou sondu do ženské psychiky, která se mu bezpochyby zcela zdařila, nicméně ostražitost je i tak na místě. Jde totiž o to, že je až k nevíře, že takhle silný ženský film vymyslel a natočil muž.

Půlnoční projekcí, kterou jsme včerejšek zakončili, byl film Poltergeist (1982). Přestože jde o jednu z velkých klasik, osobně musím říct, že takovou pitomost jsem už dlouho neviděl. Ani mě nebaví o ní nic psát. Prostě utrum. Dvě hodiny života v tahu.

 

Zápisek druhý 15:20

Dnešní den u mě nastala první větší krize – z nedostatku spánku, z ranních veder i z toho, že všechno krásné, co na LFŠ můžete vidět, má i své stinné a odvrácené protiklady. Těch je na celém festivalu velmi málo, ale vždy zamrzí. První zklamání byl již zmíněný Poltergeist. Druhé zklamání byla projekce krátkometrážních snímků Larse von Triera.

Další z důležitých sekcí letošní Filmovky se v rámci soudobě vznikající filmové tvroby věnuje ikonickém Larsi von Trierovi. Právě znalost jeho notoricky známých celovečerních filmů byla tím, co nás vedlo na ty jeho téměř neznámé kraťasy. Ty ovšem byly otřesné. Samozřejmě téměř každý režisér má za sebou nějakou zkušenost z natáčení pro komerční sféru. Trierovy reklamy a hudební videoklipy nicméně byly natolik nudné a dementní, že jsem až chytal pochybnosti o zdravém rozumu dramaturga sekce. Devadesátá léta byla všelijaká, to určitě, ovšem tvrzení z festivalové příručky, že Trierovy kraťasy si v ničem nezadají s jeho celovečerními vrcholy, beru za velikou propagandu.

Přesný opak v síle zážitku byl ráno promítaný dokumement Nic jako dřív, poprvé uvedený loni. Vznikal tři roky, točilo jej duo Lukáš Kokeš a Klára Tasovská, jde o zjevení. Alespoň pro mě. Dokument sleduje čtveřici mladých lidí, studujících střední školu nebo učiliště v pohraničním Varnsdorfu. Nikdo z nich však není typickým studentem, naopak. Všichni bojují s absencemi, se skloubením studií a brigád, s tím, že sami moc nevědí, co po škole dělat.

Snímek je důležitý tím, že jeho tvůrci do životů aktérů vůbec nezasahují. Jejich dokumentaristická metoda někdy diváka nutí zamýšlet se nad tím, zda není vše hrané, ale není. Všechny aktéry spojuje záliba v masové kultuře, pití alkoholu, kouření, nejistoty nad vlastní budoucností.

Osobně musím kvitovat jednu důležitou věc. Na jedné straně film naznačuje určitou změnu, která u mladých lidí v dnešní době hraje prim – nedostatek zodpovědnosti a možná i trochu nevychovanost. Na druhou stranu ale snímek zcela jednoznačně ukazuje i to, že mladí si za své problémy nemohou sami, ale že za něco mohou rodiče, za něco jiného vzdělávací systém, který je plný nedostatků a vyhořelých pedagogů, jež vlastní studenti zas příliš nezajímají a umějí na svých předmětech spíš jen buzerovat než učit.





Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2018 / Kód a design LukasKrula.cz
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.