facebook | twitter | youtube | mixcloud

LFŠ - den sedmý (28. 7.)

28.07.2016 / Odehrálo se / Martin Dvořák

akurnik.cz / LFŠ - den sedmý (28. 7.)



Čtvrtek - zápisek první  (28. 7. 2016 - 12:00) 
Zakončení včerjšího dne se neslo ve znamení návštěvy hned dvou bloků letošní LFŠ. Poměrně zevrubné reporty, které jsem vám přinášel z filmů Luchina Viscontiho, teď mohu ještě doplnit o snímek Dny slávy (1945), na kterém však režisérsky Visconti nespolupracoval sám, a který je navíc ve skutečnosti propagandistickým dokumentem. A to dokumentem velmi cenným. Od července 1943 po vylodění spojeneckých vojsk na Sicílii probíhalo osvobozování italského jihu. Právě pro potřeby spojenců bylo nutné natočit dokument o jejich úspěších a zároveň o postupujícím boji proti fašistům a nacistům. Dokument tak obsahuje spousty snímků italské krajiny a měst v tomto období (tato vizuální otevřenost se pak stala jedním ze základních rysů italského neorealismu), rozhovory s partyzány a pozůstalými padlých, ale také záběry ze soudů s válečnými zločinci, kteří posléze byli popraveni (scény tří poprav dokument obsahuje také - není to hezký pohled). Dny slávy zachycují tehdejší řeč doby, která byla nutná pro morálku čerstvě svobodných lidí, a která v podstatě reflektuje události tak, aby jednoznačně vyšly v neprospěch zmírajícího fašistického hnutí v Itálii. Budoucí umělec si dle úvodního slova k projekci své pasáže pochvaloval. Sám se jistě snažil o co nejlépe odvedenou práci, neboť za svou činnost v odboji byl vězněn a téměř očekával trest smrti, tudíž boj proti fašismu pomocí filmu musel být pro režiséra Viscontiho cennou příležitostí. 

Noc jsem zakončil v Kině Reduta, kde byl uveden film Šilhavé štěstí předčasně zesnulého režiséra Andrzeje Munka. Film z roku 1960 byl zařazen do bloku Polská filmová škola, o níž vám v průběhu dne ještě napíšu něco více. Munkovo Šilhavé štěstí však není zcela typickým filmem tohoto období, neboť se nevěnuje příliš vážným tématům, vyhýbá se tragické rétorice vyprávění a ve své základní podstatě je komedií. Film mě příliš nenadchnul, a to přestože humoru je v něm velmi mnoho a hlavní postava Jan Piszczyk je typickým antihrdinou, jemuž se nic nedaří a ve světě se pouze trápí kvůli své smůle. Patrně jsem očekával po Kanálech Andrzeje Wajdy něco, co by organicky s tímto filmem souviselo, to však Šilhavé štěstí neobsahovalo a má nelibost vůči němu je pravděpodobně pouze mé subjektivní selhání. 

Čtvrtek - zápisek druhý  (28. 7. 2016 - 20:00)
Matka Johana od Andělů je film, který před chvílí skončil v Klubu kultury. Spadá do tzv. Polské filmové školy, ovšem dle úvodních slov Petra Vlčka jen volně. Odehrává se v 17. století v polském klášteře, kde je matka představená posedlá ďáblem. Do kláštera přijíždí mladý kněz, jenž má provádět exorcismy. Kamerově i tempem je film zvládnut zcela dokonale, umělecky a naléhavě. Příběhem a poselstvím vlastně také, ale ovšem s tou rezervou, že může dost provokovat svou (ne)uchopitelností. Těžko se hledá odpověď na otázku, zda jde o film víry, či naopak nevíry. Zda jde o film, jenž má "umetat" cestu k Bohu, či naopak cestu od něj. Jedno je však jisté, film podává obraz určité nejistoty, jež v člověku vyvěrá při potýkání se s citem k jinému člověku, s citem, který je zakázán, ale...

Čtvrtek - zápisek třetí  (28. 7. 2016 - 21:00)
Naše viscontiovské tažení pokračuje. Konkrétně filmem Rodinný portrét z roku 1974. Je to film o samotě a stáří, pak také o tom, co se může všechno stát, když vám tuto meditativní životní pouť náhle někdo naruší. Visconti Rodinný portrét natáčel s tím, že bude částečně autobiografický. Film však v sobě nese také mnohá univerzální břemena, která si člověk v sobě nese. Celkový kontext snad všech Viscontiových filmů, o nichž jsem dosud psal, je složitější v svém celku a zároveň i v jednotlivých filmech. Například kontext historický nebo politický. Je však velmi zajímavé, že i bez těchto řekněme "pragmatických" informací dokáže Viscontiho poetika vzbuzovat silné emoce a dojmy. S jistotu lze říct následující: Viscontiho filmy jsou složité, nejednoduché, těžko uchopitelné. - ale strhující. Pro mě rozhodně. S každým dalším filmem mě zajímají víc a víc.

Čtvrtek - zápisek čtvrtý (28. 7. 2016 - 23:00)
Místo: Letní kino Smetanovy sady
Čas: 21:30 - 23:00
Film: Šakalí léta

Otázka: Je náhoda, že dva nejhorší filmy na LFŠ (Kawasakiho růže, Šakalí léta) jsou od Jarchovského a Hřebejka?

Fotogalerie



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.