facebook | twitter | youtube | mixcloud

Kieslowski: nebaví nás dělat hudbu pořád stejně

10.12.2014 / Rozhovory / Tadeáš Mahel

akurnik.cz / Kieslowski: nebaví nás dělat hudbu pořád stejně



Pražské duo Kieslowski svoji hudbu nazývají urban folk a na začátku letošního října vydali svoji třetí desku s názvem Mezi lopatky.


Třebíč – Na špici české alternativní scény se vyhřívá pražské duo Kieslowski. Tvoří jej kytarista a zpěvák David Pomahač a pianistka a zpěvačka Marie Kieslowski. Svoji hudbu nazývají urban folk, zpívají o lásce, vztazích, zabíjení i stárnutí a na podzim jim vyšlo třetí album nazvané Mezi lopatky. I to je plné intimní hudby o mezilidských vztazích. „Já jsem se přestal schovávat za metafory a vím, že umím napsat text přímo bez velkých schovávaček. Ono taky není proč se schovávat, i když se říkají věci, které nejsou veselé,“ říká David Pomahač. „Stylizace je v naší hudbě strašně málo a mám pocit, že nám ani nesvědčí. I kdybychom chtěli, nikdo nám ji neuvěří,“ doplnila ho Marie Kieslowski. Jejich duo o sobě dalo vědět poměrně brzy od svého vzniku, a to deskou Tiché lásky (2011). Už o rok později bylo na světě druhé album Na nože a třetí počin dua, Mezi lopatky, vyšel na počátku letošního října. Celý projekt vznikl v Normandii a o produkci desky se postaral Jan P. Muchow. S novým albem se Kieslowski nedávno představili v třebíčském Klubu B, kde také vznikl následující dvojrozhovor.

Jak se Kieslowski změnili za tři roky od Tichých lásek?
David Pomahač (DP): Já si myslím, že písničky se nezměnily vůbec. Jenom jsme o nich začali jinak přemýšlet.

Marie Kieslowski (MK): Díky spolupráci s Honzou Muchowem je tam ale patrný zvukový posun. Když si poslechnete první a třetí desku, je to znát.

DP: Ale ne tak, že se to posunulo, aniž bychom na to neměli vliv. My posun iniciovali sami, protože nás nebaví dělat hudbu pořád stejně a rádi zkoušíme nové věci. Nechceme se zaseknout na jednom fleku, proto jsme šli za Honzou, aby s námi udělal desku.

MK: Co se týče nás dvou, já vnímám, že jsme duo, které kooperuje a vede rozhovor.DP: Náš začátek byl hodně překotný, dali jsme se dohromady víceméně náhodou. Začalo nás to ale bavit a rychle jsme natočili první desku. Druhou desku jsme už udělali trochu jinak, třetí zase jinak. Myslím, že kontinuita je tam jasná.

Plánovali jste Mezi lopatky nejpečlivěji z vašich alb?
DP: Plánování bylo hlavně proto, že jsme spolupracovali s člověkem, který je extrémně časově vytížený,
a museli jsme se vejít do určitých termínů. Písničky jsme měli a uvažovali, že je chceme natočit. Když jsme se bavili s Honzou, tak nám řekl, že v tom a tom termínu má v roce 2014 okno a když se do něj vejdeme, můžeme desku spolu udělat. My jsme tomu všechno podřídili. Nechtěli jsme Mezi lopatky točit takhle brzo, ale řekli jsme si, že to zkrátka musíme využít.Navíc jsme chtěli odjet do zahraničí, aby byl na natáčení klid, takže plánování bylo více spíše organizačně. Spolupráce s Honzou nás ale asi inspirovala i k tomu, abychom se lépe a více připravili i z pohledu tvorby.

To, že volba producenta padla zrovna na Jana P. Muchowa, byla náhoda? Nebo bylo více adeptů?MK: Adeptů bylo více, přemýšleli jsme o Dušanovi Vozárym, padl i Ondra Ježek. Ale tím, že David oslovil Honzu a on souhlasil, už jsme to dál neřešili. Chtěli jsme to s ním zkusit, protože je hrozně dobrej!DP: Když vám takový člověk řekne jo, tak to musíte využít. Honza je podle našeho názoru výjimečně kvalitní nejen na českou, ale i evropskou scénu. Když máte možnost spolupracovat s někým, kdo má obrovské zkušenosti a takový nadhled, tak se to musí využít naplno.

Takže se vzájemnou spoluprací jste spokojeni?
MK: Na dvě stě procent! My jsme do Francie jeli s určitými obavami, jestli jsme sami sebe trošku nepřecenili, ale po dvou dnech jsme zjistili, že je blbost cokoliv řešit, že si rozumíme po profesionální i lidské stránce.

Dovedete si představit, že byste s Muchowem někdy v budoucnu spolupracovali znovu, nebo si pro příští projekt vyberete na produkci zase někoho jiného, abyste se opět posunuli trochu jinam? Přemýšleli jste vůbec takhle dopředu?
DP: Úplně ne, ale když si to představím čistě teoreticky: když spolupracujete s někým, kdo je takhle dobrý, není důvod, proč s ním nespolupracovat znovu.

MK: Ale v tuhle chvíli to není žádný plán. Vůbec neřešíme, kdy bude nějaká další deska, jsme docela vyčerpaní z kolotoče okolo téhle. Docela nás to ale táhne ke zkoušení nových věcí, možná k zahraniční produkci...DP: To jsou opravdu zatím jenom teorie. Nová deska nám s veškerou prací okolo trvala rok a jsme tím trošku unavení, takže nic neplánujeme. Na příští rok nechystáme vůbec žádné vydávání, jenom koncerty, možná nějaký další klip. Ale chceme se soustředit na hraní.

Coby Kieslowski hrajete od roku 2011 a máte už tři desky. Stejně to berete docela hopem.
MK: Tempo co rok, to deska se teď už asi malinko zastaví (usmívá se).
DP: My jsme to přitom neplánovali, vzniklo to tak nějak přirozeně. My si po Tichých láskách neřekli, že za rok musíme natočit další desku. Náhodou to ale takhle vyšlo, měli jsme možnost a hlavně jsme chtěli Na nože udělat, tak jsme to udělali.

Naprostá většina těch, co vás zná, si myslí, že jste pár nejen hudební, ale i životní. Vy ale nejste, že ano?
Oba: Nejsme.

Je to cílená image tak působit?
MK: My jsme to nikdy nikde takhle nedeklamovali, na koncertech se nelíbáme. To, 
o čem zpíváme, ale automaticky vyvolává pocit, že jsme partneři. Ale ono je to dobře, mě to baví (usmívá se).

DP: Už když člověk vidí na pódiu jenom holku s klukem, přímá linka k domněnce, že spolu ti dva žijí, je jasná a přirozená.

Vím, že škatulkování do žánrů muzikanti nemají rádi, ale přesto: jaká škatulka pasuje na vás?MK: Oni si ji očividně lidé vytvářejí sami. Škatulka folk nebo občas i country okolo nás prostě vznikla, my do toho tlačíme urban, to je nám bližší. Já osobně to nemám ráda a ani muziku pojmy škatulek popsat neumím. Těch vlivů je tolik...

DP: Samozřejmě chápeme, že v rámci srozumitelnosti sdělení pro lidi, kteří naší hudbu neznají, to je důležité. Folk to je, protože naše hudba má písničkovou formu, která je postavená hlavně na textu a sdělení. My se 
k folku ale nedostali přes táborák. Jsme odjinud a při vší úctě k lidem, kteří se přes táborák k folku dostali, my takoví nejsme. Žijeme ve městě a baví nás to. Proto urban.

Vy zpíváte radostně často o složitých i smutných věcech. Třeba píseň Jinde zní po hudební stránce vyloženě vesele, ale zpívá se o ženě, která je „s tvejma dětma šťastná jinde“. Jak to jde dohromady?
MK: Vychází to z toho, že když přijdete na problém a dokážete ho pojmenovat, tak se vám uleví. Zrovna píseň Jinde je sdělení o ženě, která ví a strašně se jí ulevilo, že udělala určitý krok, když si tedy dovyprávím celý příběh. Když nám někdo říká, že jsme depresivní, tak nás nepochopil. I Krátká píseň o zabíjení je velmi smířlivá a plná lásky.

DP: Jde asi o to, že o těch věcech píšeme s odstupem, navíc ne všechny příběhy jsou naše (usmívá se). Není to tak, že bych musel při psaní problém hned zaznamenat. Jsou to věci, které člověk zažije nebo uslyší, nějak je vstřebá, vyřeší, a pak o nich něco může říct s odstupem a tím, co mu dovolí rozum.

Ale podobných označení, a to jsme zpět u škatulek, se asi nezbavíte, že?
DP: My jsme do toho spadli, ani jsme vůbec netušili, že by nás mohl někdo považovat za symbol duetu nebo symbol toho, že zpíváme o partnerských vztazích. To nebyl záměr nebo koncept, my zpíváme písničky, které nás baví a jsou o věcech, co nás zajímají. Ten tlak ale trošku vnímám, lidi teď očekávají, že zase budeme zpívat o vztazích a budou řešit, jestli jsme to téma už nevyčerpali.

MK: Vůbec to není tak, že když David přijde s písničkou, která není o vztazích, tak mu řeknu, že to nemůžeme zahrát jenom proto, že to není o vztazích (usmívá se). My bychom třeba taky rádi zpívali o politické nebo společenské situaci, ale my to prostě neumíme.

DP: Byla by to velká křeč. Já bych si strašně přál, abych uměl sociální téma zpracovat tak, abych se nemusel stydět, že zpívám pitomosti. Ale neumím to, tudíž nemá vůbec smysl se do toho manipulovat. Zase to neznamená, že v budoucnu neobjevíme něco nového.

Mezi posluchači i kapelami alternativní scény se objevují stesky, že o tuto hudbu má zájem málo lidí, že ji nehrají rádia. Dá se s tím něco dělat? Nebo je třeba si přiznat, že víc zájmu alternativa přiláká jen těžko?
MK: S tím jsme smíření a mám pocit, že náš fanoušek je minorita. My nebudeme vyprodávat velké haly, to vůbec nejde a ani to asi nepotřebujeme. Čím je klub menší, tím to funguje lépe. Posluchač potřebuje mít prostor, kde zpíváme jen pro něj, může se zaposlouchat, třeba si i sednout. Není to o tom, že roztančíme sál.

DP: Když to přijde, tak to přijde, když ne, tak budeme dál jezdit hrát po klubech. To nás stejně baví nejvíc. Při pražském křtu jsme hráli v Akropoli, která byla úplně natřískaná, ale to byla jenom taková hrozně hezká bublina. My si strašně vážíme, že tam ti lidi přišli, ale na druhou stranu výjezdy ven, kam přijde třeba jen třicet lidí, úplně milujeme. Tohle je ta realita!

(Rozhovor původně vyšel v Třebíčském deníku)

Předchozí rozhovor s kapelou Kieslowski





Komentáře



vko

2014-12-11 19:51:40

A tak si tady poslouchám Kieslowski.


SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.