facebook | twitter | youtube | mixcloud

Petr Kuběnský - rozhovor s editorem souborného vydání díla Ladislava Nováka

12.05.2017 / Rozhovory / Martin Dvořák

akurnik.cz / Petr Kuběnský - rozhovor s editorem souborného vydání díla Ladislava Nováka



Následující rozhovor se týká především literárního díla možná nejzásadnějšího třebíčského umělce 20. století Ladislava Nováka. Petr Kuběnský, který toto dílo připravuje k vydání, ochotně svolil k tomuto rozhovoru, za což mu patří náš velký dík. Kromě samotného Novákova díla rozhovor naťukává i témata experimentu v literatuře a výtvarném umění, surrealismu a někdy krušné práce editora literárních děl.

 

"Literární dílo Ladislava Nováka", to je název tvé diplomové práce, kterou jsi před třemi lety úspěšně obhájil. Jak ses s Novákovým dílem setkal poprvé a co tě na něm tolik zaujalo?

To bylo asi někdy ve druhém ročníku mého studia na vysoké škole. Koketoval jsem tehdy s výukou tvůrčího psaní a přišlo mi na mysl spojit příjemné s užitečným… Jedním z vyučujících na naší katedře byl docent Zbyněk Fišer, jedna z tuzemských kapacit v oboru kreativního psaní. Tak jsem se mu přihlásil, že bych rád svůj projekt orientoval právě tímto směrem. Chtěl jsem se zaměřit na dílnu poezie a v hlavě jsem měl hlavně postupy avantgardy, která mě tehdy fascinovala. No a on svolil, že bude vedoucím mojí práce, ale přesměroval mě k literárnímu experimentu 60. let s tím, že je to nosnější téma. Začal jsem si načítat jednotlivé autory a narazil jsem i na Nováka. Líbila se mi na něm už tehdy hravost a humor, jež do jinak seriózního "průzkumu možností jazyka", kterým se konkrétní poezie zaštiťovala, vnášel. Připadalo mi, že je mu cizí strojově přesná statistická estetika, z níž někteří z autorů daného okruhu vycházeli, a jde mu více o významové posuny, jichž svými zásahy docílí. V tom jsem se myslím nepletl…

Novákovo literární dílo jsi připravoval k soubornému vydání. Jak dlouho tato práce trvala? Půjde o kompletní Novákovy spisy?

Když jsem viděl, jak dlouho mi psaní bakalářské práce trvalo, řekl jsem si, že raději začnu diplomku připravovat co nejdříve. Začal jsem se tedy poohlížet po tématu hned po nástupu na magisterský stupeň studia. Věděl jsem, že chci zůstat u experimentální poezie, jen jsem nevěděl, kam se přesněji nasměrovat. Nakonec to za mě vyřešila náhoda. Ono totiž v té době zůstávalo dílo mnohých autorů z tohoto okruhu nepublikováno a pouze ukázky z něj byly dostupné v malých výborech a časopiseckých otiscích ze šedesátých let. To se týkalo vedle Nováka například Vladimíra Burdy, Zdeňka Barborky nebo Jiřího Valocha. Takže jsem si řekl, že podniknu průzkum ad fontes a zkusím zapátrat po rukopisech. Řízením okolností jsem brzy sehnal kontakt na synovce Ladislava Nováka, který opatruje jeho pozůstalost, a spojil jsem se s ním. Slovo dalo slovo a zanedlouho jsem paralelně s psaním diplomové práce připravoval k vydání i jeho dílo. Editorské zkušenosti jsem měl jen malé, takže jsem se hodně učil za pochodu v konzultaci se zkušenějšími kolegy. Byla to doslova detektivní práce, protože Novákův archiv uchovávaný v rodině byl torzovitý a neuspořádaný a bylo nutné ho doplňovat z jiných zdrojů, zpravidla z pozůstalostí přátel, kterým básník své strojopisy zasílal. Čímž se protáhlo nejen psaní diplomky, ale i příprava k vydání, která nakonec zabrala něco přes šest let. Kdybych tehdy tušil, že to bude běh na tak dlouhou trať, nevím, jestli bych se odvážil do toho pustit.

Ptáš se na kompletnost, což je u podobného projektu vždycky poněkud složitější problém. Odpovím takto: ve spisech se ocitnou všechny básnické celky – řekněme sbírky, pokud za ně budeme považovat i rukopisné tematické soubory – kterým Novák vtisknul z pozice autora podobu a které se podařilo najít. A nádavkem i některé jednotlivé texty mimo tyto sbírky.

Jak jsi celou edici pojal? Půjde o chronologické řazení Novákova díla, nebo jsi se jej pokusil nějak tematicky rozčlenit? Či jsi snad přišel na nějaký docela jiný systém, jak texty uspořádat?

Pro velký rozsah jsme s vydavatelem museli Dílo rozdělit do dvou obsáhlých svazků. Řazení souborů v něm dodržuje přibližně chronologickou posloupnost, ale zároveň bere v úvahu i tematické souvislosti. Je nutno brát v úvahu, že některé soubory vznikaly i v průběhu celé dekády, takže vymezit jim místo na časové ose mezi jinými sbírkami je složitější. Jiné celky jsou zase datovány jen přibližně na podkladě sekundárních materiálů (např. zmínek v dopisech). A především – Novák neměl po většinu svého života šanci publikovat a průběžně tak svou práci ucelovat, takže své dílo stále rekomponoval a jeho části organizoval do stále nových strojopisných souborů. Úvaha nad tím, které celky zvolit jako výchozí podklad, to byl velký editorský oříšek. Ostatně většina knih, které se Novákovi podařilo za života vydat, představuje pouhé výbory sestavené podle tematického nebo častěji metodického klíče.

Při práci na edici Novákova díla jsi tedy měl k dispozici jeho pozůstalost. Co jsi v ní objevil? Jsou v ní třeba i rukopisy, o nichž před tebou nikdo nevěděl?

Kupodivu ano. Asi před měsícem se například objevily tři obsáhlé sešity s jeho mladickou, gymnaziální tvorbou. Do té doby jsem si myslel, že se z období druhé světové války zachovalo jen asi patnáct textů. A najednou mám k dispozici dvě stě nových básní, z nichž můžu vybírat. Vlastně i musím, protože Novákovy juvenilie nejsou vskutku žádný zázrak mladého génia.

Cenný byl také nález nátisku sbírky Zámostí, souboru, který  autor uspořádal koncem šedesátých let a jehož sazba byla s příchodem normalizace rozmetána. Stejné štěstí jsem bohužel neměl v případě knihy Ortodoxní hereze, která měla začátkem sedmdesátých let vyjít v nakladatelství Blok. Pro mě osobně bylo nejpodnětnějším úkolem dát dohromady střípek po střípku co nejúplnější verzi Receptáře, cyklu poetických návodů, který začal vznikat v polovině šedesátých let a Novák ho až do devadesátých let stále doplňoval o nové texty.

Čtenáře, kteří Ladislava Nováka znají, zase myslím překvapí, že patřil v padesátých letech ke katolicky orientovaným autorům. Jeho spirituální, symbolisticky laděná poezie je zatím prakticky neznámá.

Jak moc je Novákovo literární dílo propojené s jeho výtvarně-uměleckou činností?

Natolik, že bylo občas těžké určit, co do jeho spisů zařadit. Kolem roku 1962 například Novák experimentoval s ručním psaním, s vytvářením jakési sady kvazi-znaků, které mají základ v latince, ale různými úpravami z nich vzniká něco, co se abecedě podobá jen zdánlivě. Jiné texty jsou zase interpretací výtvarných děl a stojí tak na rozmezí ironizujícího kunsthistorického komentáře a beletrie. Nedochovalo se jich moc, ale zato jde o metodu, k níž se autor opakovaně vracel v průběhu několika dekád. Vytvořil jsem z nich nejprve samostatný oddíl, ale narazil jsem na problém se sháněním reprodukcí děl, k nimž se texty vztahují, takže jsem je nakonec s těžkým srdcem vyřadil. A pak je tu zase problém s vizuálně organizovanými texty – konstelacemi, preparacemi, čtvrcenými básněmi apod. Novák je vytvářel na psacím stroji a často využíval plochu celé stránky. Přesázet něco takového je technicky náročné, jenže ne vždy jsme měli k dispozici natolik kvalitní podklady, abychom tyto básně přetiskli v podobě faksimilií.

Hle, oni letí (froasáž 1974)

Novák žil v Třebíči. Co pro něj toto město znamenalo, jak se v jeho díle vztah k bydlišti projevuje? Je jeho soubor Zámostí jediným textem, kde se přímo Třebíč objevuje?

Myslím, že Novák Třebíč stejnou měrou miloval, jako nenáviděl. S tím, jak rostl jeho zahraniční i tuzemský věhlas a umělecké sebevědomí, si neodbytně uvědomoval, že mu chybí přímé styky s uměleckou komunitou velkých měst. Cítil se izolovaný a unikaly mu tak příležitosti, možnost navazovat známosti – přeci jen v šedesátých letech se v Praze objevovala řada věhlasných tvůrců z celého světa. A především nenáviděl maloměšťáckost místních obyvatel, to těsné propojení lidí, kteří si vidí až do talíře a donášejí na druhé. Koneckonců občas stačilo, aby o něm vyšel v nějaké oficiální tribuně hanlivý článek nebo aby se jeho – přiznejme si pro běžného člověka – nezvyklé texty objevily v literárním časopise, a hned měl na problémy zaděláno.

Ale z druhé strany miloval atmosféru židovské čtvrti, což ostatně vtělil do zmíněného souboru próz Zámostí (v této souvislosti bych měl zmínit, že tyto prózy jsou jen částí skartované knihy, o níž jsem předtím hovořil). S okolím Třebíče, nebo šířeji s Vysočinou, se navíc pojily jeho vzpomínky na tvůrce, kteří ho v mládí podstatně ovlivnili a nasměrovali – Nezvala, Demla, Zahradníčka, Miloše Dvořáka – a byl to oblíbený cíl jeho vycházek. Žádné zásadní texty vyjma Zámostí o Třebíči přímo nepojednávají, ačkoli drobné zmínky se samozřejmě najdou, ale když čteme pozorně jeho verše a prózy, je zřejmé, že nebýt Třebíče, pravděpodobně by nikdy nezvnikly, nebo by vypadaly úplně jinak. Mnohé texty Malého slovníku naučného třeba karikují některé místní občany. A touha ozvlášťnovat běžný, všednodenní život by v Novákovi zřejmě nevyvstala, kdyby nepociťoval tak silné nutkání proniknout maloměstským zapouzdřením.


V jaké fázi přípravy teď edice Novákova Díla je? Kdy bude k dostání a kdo bude jejím vydavatelem?

Dalo by se říct, že jsme ve finále. Momentálně sepisuji ediční komentáře ke knihám, vybíráme obrazový doprovod a dolaďujeme typografické drobnosti. Ačkoli i teď na poslední chvíli mě čeká ještě jedna schůzka s rodinou výtvarníka Mikuláše Medka, protože se v jeho pozůstalosti objevily nějaké texty. Takže i na poslední chvíli se ještě ediční plán lehce dolaďuje.

V každém případě by mělo jít Dílo v červnu do tisku a v září by měl ve spolupráci s redaktory časopisu Psí víno proběhnout křest. Vydavatelem je pražské nakladatelství Dybbuk, které má už s podobnými projekty svoje zkušenosti, protože zde vyšly třeba básně z pozůstalosti experimentátora Josefa Honyse nebo nejnovější sbírky Ladislava Nebeského.

Zmínil jsi, že se specializuješ na literární experimenty. Co podle tebe autory těchto textů, a specificky Nováka, k této tvorbě pudilo?

Obecně se říká, že to má přímou souvislost se zneužíváním jazyka, které bylo v padesátých letech pochopitelně hodně silně vnímáno. Václav Havel o tom napsal v šedesátých letech  zajímavý esej, v němž vlastně podává vysvětlení, co ho dovedlo ke zdůrazňování jazykové absurdity v typogramech Antikódů a v jeho dramatické tvorbě. Je ale dobré si uvědomit, že podobné důvody používají i zahraniční konkrétisté, kteří neměli s totalitní frazeologií žádné zkušenosti. U nich vyprazdňování jazykových prostředků suploval třeba jazyk masmédií a reklamy.

Já osobně si ale myslím, že ty příčiny jsou hlubší a přímo souvisejí se snahou vyjádřit se nějakým novým způsobem. Vezmi si, jakou revoluci prodělalo zobrazování ve výtvarném umění v první polovině dvacátého století: Malevičův Černý čtverec, surrealistické koláže, Duchampova Fontána…  A literatura navenek pořád vypadala, že žije v zajetí romantizujícího ideálu "krásné tvorby" nebo "svědectví o světě". Ona touha úplně rozbít vyjadřovací prostředky, aby na jejich troskách vzniklo něco nového, musela být obrovsky silná. Novák se z toho ostatně taky vyznává. U něj je mimochodem pozoruhodné, že byl koncem padesátých let, kdy se svými experimenty začal, úplně odtržen od progresivních podnětů současné literatury, která k nám začala pronikat. Takže první pokusy s fónickou a vizuální poezií skutečně tvořil jako analogii k modernímu výtvarnictví, jmenovitě k akční malbě Jacksona Pollocka a k Vasarelyho op-artu.

Jak bys specifikoval Novákovo pojetí surrealistické tvorby?

Už jsem zmiňoval důležitost sémantických posunů… To byl myslím stěžejní princip celé Novákovy tvorby. On sám příliš nerozlišoval mezi surrealismem a experimentální poezií – byly to pro něj dvě strany jedné mince. Psychický automatismus pro něj vlastně znamenal vnášení prvků náhody, byl to moment, kdy se v textu začaly vyjevovat nezvyklé, nepředvidatelné elementy, neobvyklá spojení věcí. Z druhé strany se pak k aleatorice přibližoval skrze mechanické, programovatelné zásahy, jaké představovalo proškrtávání a narušování zdrojového materiálu, generování textu skrze vrhy kostkou apod. Smysl měly ale tyto postupy společný – bylo jím vychylování reality. Což je ostatně i cíl receptářových návodů, které mají člověka přimět hledat a vytvářet nezvyklé momenty v běžném životě, ipso facto převádět princip poezie mimo text. Pokud mám však jmenovat jeden osobitý rys Novákova surrealismu, je to určitě černý humor. Toho si všiml už Jindřich Chalupecký, který Nováka přímo spojoval s Jaroslavem Haškem. Ona ostatně Haškova Strana mírného pokroku v mezích zákona byla vlastně svého druhu performancí a konceptualismem. A to je koneckonců velmi sympatický rys Nováka-umělce v libovolném médiu, protože humor je jedním z nejuniverzálnějších mezilidských "jazyků". Takže navzdory různorodým a sofistikovaným metodám, které básník používal, je jeho dílo na hony vzdáleno představě artistní nudy.

Na závěr si dovolím dotaz přímo na tvou osobu. Až s Novákem "skončíš", na co máš v plánu se "vrhnout" poté, ať už jako editor nebo literární věděc obecně?

Rád bych dokončil dizertaci, aby se ze mě nestal věčný student. S pocitem, že bych měl nechat literární experiment chvíli spát, jsem se pustil do zkoumání fenoménu larpu, což je ale stále, jak jsem si nedávno uvědomil, objekt na pomezí umění, performance a hry, takže jsem vlastně neutekl moc daleko… Zároveň se ale podílím na vytváření elektronického korpusu současné poezie, díky němuž bude možné zkoumat na kvantitativních datech, jak současné básnictví vypadá a jaké jsou v něm převládající trendy. Tenhle projekt se ale teprve odlepuje od země, takže spousta práce leží před námi. A pokud jde o ediční práci… S Novákem to byl vyčerpávající maraton, takže jsem se domníval, že si dám minimálně na nějakou dobu pauzu. Ale myslím, že mi to nedá a brzy se zase do podobného projektu pustím. Je to zřejmě práce, která zasáhne jen málo lidí a měřeno penězi je možná i ztrátová, ale jednak věřím v její důležitost v kontextu našeho kulturního povědomí, jednak je to sktutečná detektivka, kde každá další stopa a drobný objev umějí badateli způsobovat neuvěřitelnou euforii. A takové "dobíjení baterek" ti přinese jen málokterá práce.

 

Petr Kuběnský (*1986)

Literární vědec, knižní redaktor, editor a doktorand na Ústavu české literatury a knihovnictví FF MU. Je spoluautorem publikace Tvůrčí psaní v literární výchově jako nástroj poznávání (2012), své texty a recenze publikuje například v časopise Pulsy. K vydání přípravil několik klasických i současných titulů (Jiří Orten, Otokar Březina, Antonín Sova, Ian Mikyska…). Dále spolupracuje na projektu Slovník české literatury po roce 1945 (slovnikceskeliteratury.cz). V roce 2017 obdržel 2. místo Ceny Vladimíra Macury za konferenční příspěvek o konceptualismu v díle Ladislava Nováka. Souborné vydání literárního díla tohoto umělce v současnosti již šestým rokem připravuje k vydání. Živě ho zajímá poezie 20. a 21. století, dějiny filmu, komiks, akční a konceptuální umění.

 

Fotoportrét Petra Kuběnského: Michal Kára

Fotogalerie



Komentáře



vko

2017-05-13 12:06:27

Zrovna jsem si rikal, ze bych si neco precetl. Krove, sezenes mi jeden vytisk az to bude na svete? Bude to mit knihkuec. Trojan?

Martin

2017-05-15 09:24:12

Asi jo. Co by ne? Včas sem přidám novinku, až to bude venku.

Lukáš

2017-05-15 13:23:48

Já jsem se snažil sehnat "Zámostí", ale bez výsledku.

Martin

2017-05-16 09:45:50

No, některé ty knihy jsou opravdu těžké na sehnání. Tohle ale vždycky jistí meziknihovní výpůjční služba.

PK

2017-05-22 04:20:38

Zámostí vyšlo v devadesátých letech v poměrně malém nákladu v lokálním nakladatelství, takže se obtížně shání, ale v Díle LN bude obsaženo, takže stačí chvíli posečkat.


SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.