facebook | twitter | youtube | mixcloud

První postfolklorní kapela - PONK

28.05.2014 / Rozhovory / Lukáš Krula

akurnik.cz / První postfolklorní kapela - PONK



Ahoj Kubo! Jak jsem si všiml (a snad dobře), tak se pohybuješ kolem cimbálu v podstatě od svých začátků. Změnil se za tu dobu tvůj přístup k hraní? Je to pořád zábava nebo už „obyčejná“ pracovní náplň?

Čau Lukáši, víceméně máš pravdu. Přesto, baví mě každá poctivě zahraná muzika, tak jsem sbíral zkušenosti, kde se dalo. Jazz, funky, hard rock, art rock, bigbít, folk, country,...až po technický death metal. Ale v cimbálovce jsem se v určitém věku našel. Vždycky je obohacující mít kolem sebe lidi, kteří ti v rámci žánru mají co předat, umí poradit jak s technikou, tak s feelingem. To jsem v jiných žánrech nezažil, bo to nikdo pořádně neuměl. Práce nebo zábava...v normální cimbálovce je to obojí. Ale s PONKem je to zábava s každým tónem.


Váš projekt mě zaujal na první dobrou. Jak, proč a kdy to celé vzniklo? Já, abych se přiznal, jsem díky Čechomoru k podobným seskupením poměrně skeptický, ale u Vás je to právě naopak. Postfolklor od Ponku na mě působí zkrátka sympaticky. Necítím tam žádný kalkul a vypočítavost.

Díky. Ona tam totiž žádná vypočítavost není. Čechomor je tragický. Nemůžeš fúzovat něco, co neznáš - a oni ty lidovky neznají, nevyrostli na nich, nestrávili půl života po vinných sklepech. Jenom je přehráli na kajtry a bicí a hotovo. My jsme na nich vyrostli, celý život je hráli, ale zároveň cítili i dělali i jinou muziku. Každý z kapely zkoušel různé fúze, ale vždycky to ztroskotalo na lidech. Nenašel se nikdo, kdo by uměl dobře zahrát lidovku a zároveň cítil ostatní žánry. Vždycky to znělo jako zmršená cimbálovka. No, a pak jsme se našli.


Můžeš trochu přiblížit členy kapely a jejich hudební historii?

Jsme tři.

Míša Krystýnek (ano, je to tvrďák, má v příjmení dvakrát „Y“ :)) je náš zpěvák a houslista. Housle považuje za nejhorší nástroj na světě, a proto se snaží jejich zvuk všemožně mršit. Ke krabičkám se ještě neuchýlil, zatím si vystačí pouze s nástrojem samotným. Je vystudovaný učitel hudebky a výtvarky, ale většinu života se živil jako houslista. Dřív hrával v Pražských agenturách pro turisty a pak si ho vyhlédl Jura Pavlica, který ho angažoval do Hradišťanu, aby mu hrál druhé housle a zpíval. Tam zůstal nějakých osm let, dokud se mu nenarodila dcera, pak dal přednost rodině. S Michalem jsme se poznali na chatě našeho společného kamaráda, kde v pět ráno už nikoho nenapadlo, co hrát dál. Spíš z žertu jsem navrhl, že by mě zajímalo, jestli jde u táboráku zahrát Pražský výběr. Michal mně sebral basovku a spolu s jedním kytaristou zahráli asi sedm válů Výběru. Doteď nechápu, jak to udělali.

Eda Tomaštík je náš cimbalista. Když se hlásil na konzervatoř, zkoušel to zároveň na housle, kontrabas a cimbál. Vzali ho na každý z nástrojů, ale rozhodl se věnovat cimbálu. Po konzervě nastoupil na JAMU, kde vystudoval jako dirigent a sbormistr. Protože mu to bylo málo a zajímala ho stará hudba, šel si udělat doktorát v tomto oboru a v současné době přednáší na Ostravské univerzitě. Když někdy navštívíš nějakou soutěž cimbalistů, pravděpodobně ho najdeš v porotě. Eda má neuvěřitelný žánrový přesah. Jeho nejoblíbenějším žijícím autorem je Sting. Těch nežijících oblíbenců by ses pravděpodobně nedopočítal :)


Trocha toho bulváru pro maloměšťáky. Dá se ještě dneska folklórem uživit? Slušně uživit? S tím bych možná spojil otázku, jestli plánujete hrát i v zahraničí nebo vůbec - do jaké vzdálenosti jste schopni a ochotni dorazit? 

Takže, pro maloměšťáky: Folklorem se dá přežívat, uživit jen velmi těžko. Pár lidí to dokáže, ale většinou pendlují mezi deseti kapelama a jejich děcka jim vykají, protože se doma ukážou jen občas. Plánujeme hrát u nás, ale moc rádi bychom exportovali i do zahraničí. Vzdálenost nehraje roli. Zatím sbíráme kontakty a řešíme cesty, kterýma by to šlo. Obesílali jsme kamarády různě po světě s otázkou, jak se jim taková muzika líbí, jestli jim vadí, že nerozumí textu, a jaký v tom spatřují potenciál. Všichni se shodli na tom, že se jim to líbí a je jim jedno, že neví, o čem zpíváme. Kamarád z Norska mi na to napsal toto: „To go abroad, if the music had quality, language does not really matter. Think about Sigur Ros. If you have something original, or even unique, it will trumph it. Good luck!“ Jediné, co zatím nemáme, je kontakt na správné lidi.


Plánujete už první koncerty? Bude Vás možné vidět na nějaké větší akci? Máte webové stránky nebo profily na sociálních sítích (bandzone, facebook, youtube, atd..)?

Na červen se domlouvá pár menších koncertů v Brně. Hned potom bychom rádi natočili další živý set, protože nám rychle přibývá repertoár a lidi lační po nových kusech. 19.7. hrajeme na festivalu Hudba Znojmo, kde budeme prznit skladby Jean-Philippe Rameaua. Další vystoupení máme v jednání, ale zatím se o nás ví málo, tak je toho poskromnu.

Sociální sítě rozbíháme:
Bandzone.cz/ponk
Facebook.com/ponktrio
Youtube kanál
Pomalu zpracováváme překlady pro Bandcamp.

Webovky jsou jen rozcestníkem pro sítě:
Ponktrio.cz nebo Ponktrio.com.




Fotogalerie



Komentáře




SLEDUJTE NÁS

Alternativní kulturník akurnik.cz - hudba, filmy a literatura.
Rozsáhlý kalendář akcí a koncertů, reportáže, doporučení, rozhovory, fotogalerie a videa.

Facebook akurnik.cz Twitter akurnik.cz Youtube akurnik.cz Google+ akurnik.cz RSS akurnik.cz
© 2014-2017 / Kód a design Lukáš Krula (krulis.net)
Veškerý obsah těchto webových stránek podléhá autorským právům a je tak chráněn v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, v platném znění.