O historii se nezajímá nijak zvlášť ani autorka článku. Ale přesto neodolá vábení věků a občas nějaký ten hrad nebo jeho ruinu navštíví. Proč ne, nechává na sebe dýchnout kus naší historie. A že ji máme velmi zajímavou. I když někdy hodně krutou.
Návštěva hradu Trosky byla velmi zajímavým počinem už svým začátkem. Pěškobusem z kempu na autobus, který jede pět kilometrů nahoru pod hrad, ale řidič si řekne o částku, která hraničí s cestou do Egypta. Nu, což, na dovolené jsme jen jednou a zdravotní stav není takový, aby se šlo těch pět kilometrů pěšky. Nahoře je krásně, ještě je zavřeno tak chodíme kolem hradu a zpátky k bráně. Zde ceníme kotce pro psy, kam mohou návštěvníci odložit své mazlíčky.
Poté se brána otevře a my si kupujeme vstupenky. Jsou zde dvě věže. Panna a Baba. Vystupujeme na tu vpravo. Pomaličku pomalu a vychutnáváme si ten výhled do krajiny. Ten, kdo nemá rád výšky se tu rozhodně dobře cítit nebude. Ale ten výhled pak rozhodně stojí za to. Je zde i cedule s obrázkem hor na pozadí, takže víte nač se koukáte. A koukáte také na tu druhou věž, která se odsud jeví ještě hrozivější než zdola.
Schody nevidíte, takže jsou asi vevnitř, říkáte si, tak to snad nebude taková hrůza. Sestoupíte dolů a jdete na druhou věž. Tohle zase není nic pro klaustrofobiky. Vylezete pod ní a marně hledáte schody nebo něco. Nic. Do druhé věže se nedostanete. Nic tam nevede. Mimoděk vás napadne, jak se tam dostávali kdysi pradávno, když to zde kypělo normálním životem. Mimochodem pověst o obou věžích nám ukazuje pravou povahu žen. Tehdy byly stejné jako dnes. Vypsat pověst zde nelze pro nedostatek místa. Budete si muset zajet až tam a přečíst si ji. Nebojte se toho výletu, uvidíte, že rozhodně stojí za to. Poznáte kus hezké krajiny a trochu si procvičíte svaly na nohou. Tak neváhejte a vydejte se na cestu.