Iron & Wine

26. 06. 2014 / Doporučujeme / Lukáš Krula
akurnik.cz / Iron & Wine

Každej má pár kapel, který točí jak pomatenej pořád dokola bez ohledu na míru ohrání. Jednou z nich je u mne právě Iron & Wine. Dobře. Já se přiznávám. Pomalovaná mikina, vyšívanej obal na mobil. To už hraničí s nějakou podivnou obsesí. Ve třiceti určitě. Něco jako strkání prstů do zadku, i když Vám to přijde divný.  Samuel Beam si přezdívku Iron & Wine fakt pečlivě promyslel. Jednou šel do obchoďáku a tam byl doplněk stravy s tímhle názvem. Bum. Moje železovitá obsese je na světě. Sam si natáčel songy na kazeťák, ale jak už to tak bejvá, někdo se o tom dozvěděl. V roce 2002 vydává debutovku The Creek Drank the Cradle. Pak natáčí asi milion dalších desek. Já vůbec nevím proč. Proč  tohle kurva snesu. Zpívánky z farmy v Texasu o divoký přírodě.  A já to motám furt, furt, furt. Nejde přestat. Protáhnu si asi ušima strunu. Pouštím Boy With a Coin, Naked As We Came, Cinder and Smoke, Tree By The River a ježím se. Ježím se jak Ježíš.  Nejde utýct. Je to v hlavě. Je to tam. Pouštím si Napalm Death.  Vypnu. Chvilku je ticho. Poslouchám vnitřní hlasy. „Mary Anne, do you remember / the tree by the river / when we were seventeen?“. Piča, piča, piča. Je to tady zase. Pouštím Nihil a mlátím se kladivem do kolen. Křičím o pomoc. Vemte to prokletí Iron & Wine (dorpdeleužněkdo) na sebe!