METZ

01. 08. 2014 / Doporučujeme / Radek Podlešák
akurnik.cz / METZ

Tentokrát tak trochu o tom, že punk nemusí být jen o číru&gládách, rocích tlejících výkřiků, o systému a rukou ulemtaných od piva. Tentokrát o noise-punkové úderce z METZ, co tu poletuje zhruba od roku 2008.

Mám rád punk ve všech podobách. Většinou nedělám moc rozdíly, jestli je něco Sex Pistols, NoMeansNo nebo Minor Threat. Buď to tam je, nebo není. V případě METZ je to tam stejně, jako tuk v útrobách Haliny Pawlovské.  

Překvapivě nejsou z Mét, ale z Toronta (vesnice kousek od Humpolce). Kapela se zformovala kolem frontamana Alexe Edkinse. Co si budeme povídat, je to sympaťák už na první pohled (skáče na podiu v kalhotách s dírama na kolenou, to je prostě jako s písničkama Beatles, to se líbí každému). Mimochodem sympatické mají dokonce i názvy písniček (Sad Pricks, Wet Blanket, Wasted).


 

První dlouhohrající desku natočili dva roky zpátky u labelu Sub-pop. Ten, který asi většina zná jen díky Nirvaně, ale teď když sou tu METZ, můžete si u nich udělat druhou čárku. Deska vzbudila celkem rozruch, hlavně poté, co ji pitchfork* vyšvihl na jednu z desek roku

Styl je úsporný a neúprosný.  Krásný příklad bestiální efektivity, která se dokáže vytavit z několika málo chordů a tónů. Srdeční zběsilost plující do konečků prstů, které neúprosně drtí struny. Agresivní psychopatický hlas, z něhož se linou úderné schizoidní texty. Bubeník se smyslem pro těkavou dynamiku. Vše podlito nemilosrdnou basou, která pořád nakopává do zadku. Co víc by si člověk mohl asi tak přát.

 



*pro ty co nevědí co to je pitchfork - to je takový pisálkovský web o muzice, psaný převážně pro děti a říká jim, co je teď in poslouchat a oni tomu do puntíku věří.