Psí vojáci a sám Filip Topol

20. 02. 2014 / Doporučujeme / Lukáš Krula
akurnik.cz / Psí vojáci a sám Filip Topol

Založit si kapelu ve 13 letech a vzbudit s ní zájem Státní bezpečnosti, kterej vedl k výslechu a zákazu vystupování. Tomu říkám nastartovat si karieru. Co by na to řekl Michal David. Ze začátku s texty vypomáhal Filipův starší bratr Jáchym. Později si je už Filip skládal sám. Vynikající pianista, textař, básník, skladatel, ale taky charismatickej, kultovní muž a ikona jedný generace. Na muziku Psích vojáků musíte mít zkrátka náladu. Undergroundovej punk a rock s výrazným klavírem (na altsaxofon Jirka Jelínek). Nedá se pochytat jen tak, ale když jí necháte přijít a jste na ní připravení, tak Vám to spočítá. Topol na klavír hrával tak, že mu z kloubů sršela krev, a to je sakra znát. Občas nezpíval, ale přímo řval. Písním dával zmatek a zároveň neuvěřitelnej řád. Je to hudba pro chvíle, kdy chcete rozervat svojí kůži a začít vyhazovat vnitřnosti ze svýho těla. Ať už v tý chvíli hledáte odpuštění, motivaci nebo prostě nechcete už vůbec nic. Ale je to i hudba pro momenty, kdy si chcete romanticky a melancholicky (přitom s energií) zlepšit den. Texty jsou tak silný, že na sebe dost často strhávají největší pozornost. Ale pak si jí svou energií a zapálením strhne Filip zase zpátky. Sem a tam. Tam a sem. 

„Neustále se bojím policajtů. / Jsou naprosto nemuzikální, “

„Samozřejmě, že bych mohl umřít. / Ale kde to je? / Je to v dotyku? / Když mi jezdíš prstem po rtech? / Asi jo. / Tak se měj hezky. / A neřvi.“

„Snad to nebude bolet. / Snad už to konečně bude krásný. / Ale musíš se pokusit. / Už není čas jen tak se pořád rozhlížet. / A až se o to pokusíš. / Dej mi prosím vědět. / Abych měl radost.“

Vojáci začali hrát v roce 1979, ale jejich první deska vyšla až v roce 1989. Filip Topol si taky zahrál hlavní roli ve filmu Žiletky. Vydával knihy. Svoji první – Mně 13 – napsal ve třinácti letech. Kde napsal: „Vím, že brzo umřu, počítám tak ve dvaceti. Ani se mi moc nechce. Chci něco udělat, aby po mně něco zůstalo. Proto taky už teď píši...“. Natočil dvě sólová alba a jedno s orchestrem. Pracoval jako programátor. Žil destruktivním způsobem života. Jak se na správnýho rockera sluší. Co na to Petr Janda? A hlavně se potýkal se spoustou zdravotních potíží. 

Psí vojáci jsou hudba do hospody. Psí vojácí začínaj chutnat po vosmým pivu. A pak už pořád. Nesmažou se. Neodejdou, i když Filip loni zemřel. Jsou tu s náma. A všechno silný v nich.