Mark Lanegan (Duke Garwood, The Faye Dunaways) - Fléda

akurnik.cz / Mark Lanegan (Duke Garwood, The Faye Dunaways) - Fléda

Nejslavnější chraplák na světě a jeho osobitý blues… Mark Lanegan, kterej uhranul i Kurta Cobaina nebo Queens Of The Stone Age zahrál na Flédě. Vedro jak v Kandy na Srí Lance. Fronta na pivo jak za komárů na banány. Ale co - jsme tady hlavně kvůli muzice. 

Fléda má skvělej zvuk. To se ví. Byl skvělej i včera. Pěkně a intimně nasvícený pódium. Předkapela Faye Dunaways a Duke Garwood s tímhle intimčem parádně ladili. Bylo to velmi kvalitní intro. Při krautbluesových The Faye Dunaways jsem si připadal, jako bych měl do hlavy zavedenejch bezmála třicet hadiček a v každý trochu jinou příchuť. Byla to opojná záležitost. Duke Garwood zase v poklidu a vedru vystřihl kvalitní blues, který parádně korespondovalo s nastavenou atmosférou.

S nástupem Marka Lanegana jsem očekával příval energie, rozžehnutí světel a zadupání obecenstva do podlahy. Nestalo se. Intimčo zůstávalo dál. Interakce s publikem takřka nulová. Zkrácení koncertu o jednu třetinu a bez přídavku. Podpisová akce po koncertě Marka vyloženě iritovala. Asi mu teploučko moc nesedí. Dokonce i songy Gravedigger Song a Riot in my House zněly poněkud mírněji, než je obvyklé.  Ale pořád to byl Mark Lanegan!  

„Laneganovi je nutné se plně odevzdat – jedině tak si člověk uvědomí, že zatímco současný pop už nedělá rozdíl mezi mužem a ženou, skutečná hudba nepotřebuje berličku teatrality a vyžaduje „jenom“ soustředěný poslech.“

Soustředěný poslech to jistojistě byl. Po hudební stránce koncert (samozřejmě) jako kráva. Laneganův vokál byl parádou, ale odpoutání se od země, vyhřeznutí duše do prostoru – to tentokrát nepřišlo. Co je toho příčinou? Přemlsanost obecenstva? Panující vedra? Těžko říct.

Nezbejvalo než vrátit kelímky, koupit ve vedlejším krámu kebab a zmizet po dálnici domů. Na Flédu se vrátíme 27. sprna, kdy ji navštíví Jello Biafra and the Guantanamo School of Medicine!