Perhaps - Račerovice



Občas se ti to stane. Jseš sťatej, slintáš si doma na koberec a říkáš si: „Nic není jak bývalo, starý dobrý časy, to už se nebude opakovat“.

Seděl jsem v hospodě, uděloval rozumy mladší generaci, které ještě značka bajnyvko cosi říká. Přijímali ochotně a také se něco dozvěděli. V televizi hrál hokej. Pilo se pivo a kdo mě zná, ví, že moc nevydržím. Nehulím už dávno, protože i tak jsem dost zhulený na to, abych usínal v běhu, na pochodovém cvičení nebo třeba kdekoliv.

Osudová otázka padla: „Tak co ty Račerovice?“ Co já vím, tak v Račerovicích měl děda bráchu a ten měl na zahradě Fiat 600 pěkně postavenýho na špalkách. V Račerovicích je klub a dneska tam hrají nějací amíci: PERHAPS. Neznám, serem na to. Jasně, pičovina. Jako všecko, třeba permon balet. „Jde někdo na špeka?“ Tak jo a už jedeme taxikem směr Račerovice.
Opravdu tam je ten klub. Prostě prostor - kde se hraje. Jsou tam k vidění zajímavé věci a mnoho romantiků si tam přijde na své.

Všiml jsem si, že mezi publikem stojí známý DJ Smažák a zřejmě se chystá trochu si zatrsat, tak jako vždycky. To už hrála první kapela, jméno neznám, ale jak jsem byl ponořen do atmosféry klubu, myslím, že to není důležité. Pár drinků přistálo na baru, možná jsem se s někým bavil a pak to začlo.

Kapela hrála. Zvedla se stěna, moře se rozestoupilo a Mojžíš Dj Smažák roztočil kola osudovýho poga. To tlustý prase se začlo vlnit jak gumový medvídek a kapela přidávala na obrátkách. Obvykle se metaloví hoši snaží tvořit jisté postupy, dohadují se ve zkušebnách, jak to pěkně graduje a posluchač již dávno ví, kdy a co přijde. Tohle bylo sakra jiný kafe. Ta dvacetimetrová stěna co stoupala nekonečně vysoko, dívala se na nás jako vesmírné monstrum a nikdo nezůstal nepohlcen. Zvuk byl kurva, kurva dobrej a do uší se valily tóny života. Dj Smažák bez bot padá na zem, vstává a zase. Oblečení je zbytečné, prostupuje nás jednota. Vpředu se to začalo hýbat pořádně. Tradiční Punkie, debil Smažák a lidi, co to vtáhlo, všichni hltali tu neskutečnou směs komičnosti, tragičnosti, naléhavosti na krásu, hudba byla jako modlitba za život. Jakoby kapela zpívala o svatbě všech lidí dohromady. Všehomír definitivně pojal Račerovice a nad zatáčkou se vznášela meluzína. Tohle trvalo….nevím jak dlouho, ale co jsem viděl dál, tak to bylo jako zjevení Krista. Lidé se objímali a cítili tu pravou lásku, všejednotu a pravdu. Byla to jedna dlouhá, nikdy nekončící skladba, která nás všechny provedla k jádru věci a podstaty jednoty. Svatozář měl každý, kdo tam byl. Byla to očistná lázeň a i ten nejšpatnější člověk měl šanci na radost z monolitu.

Dozněly poslední tóny a kapela s úsměvem vstupuje do řad fanoušků dobré zábavy. Možná se objímali hodiny a možná se to nestalo. Každopádně i po koncertě PERHAPS byla v klubu parádní atmosféra a lidé se prostě přátelili. Sám jsem padal v objetí několika známým osobnostem. Bylo jedno, jestli jseš tlustý prase, Slovák nebo Američan. Propánajána, vždyť to byla přesně ta akce, na které chcete být.

Potom jsem dostal pokyn shora - jít domů a žrát. Jíst vše, co je doma. Naštěstí jsem padl na již rozestlanou postel a usnul spánkem spravedlivých.

Račerovice: Výborný
Zvukař: Pan zvukař
PERHAPS: Miluji je
Předkapela: sorry
Všichni: Jste boží.