Bez dětí bych si rozhodně život už nedokázala představit. Mám ráda děti, mám pět dětí. Ano, já vím, že mnoho lidí mi říká, že pět dětí je opravdu hodně a že někdo si to vůbec ani nedokáže představit, kdyby měl někdo tři a více dětí. Moje maminka má čtyři děti, moje babička dokonce měla sedm dětí a moje prababička prý měla jedenáct dětí. To je taková typická fotbalová jedenáctka. Alespoň takhle se to vždycky říkalo. Nevím, jestli fotbalová jedenáctka už byla i za prababičku, ale myslím si, že v dnešní době by se tomu všichni smáli. A všichni by tomu říkali fotbalová jedenáctka. Já jsem vždycky chtěla mít velikou rodinu, ovšem nečekala jsem tolik dětí.
Kolik mám teď. Vždycky jsem si myslela, že budu mít tři, maximálně čtyři děti, ale že jich budu mít pět? Tohle rozhodně ne. Ještě že to nebyla paterčata. Paterčata bych asi psychicky nezvládla, můj partner mi ještě dokonce řekl, jestli bych nechtěla i šesté dítě. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou a málem jsem začala křičet, tohle rozhodně nemůže myslet vážně! Že si uděláme ještě další dítě! Tohle už bych rozhodně nezvládla. Nyní je mi devětatřicet let a rozhodně bych v tomhle věku už nechtěla mít další dítě. Už si chci jenom užívat, chci si užívat svůj život a také život svých dětí.
Chceme s partnerem cestovat, ale řeknu vám, že mít hodně dětí je také požehnání. Je to skvělé, takhle alespoň budete vědět, že když máte hodně dětí, že na stará kolena nezůstanete sami. Myslím si, že vždycky zůstane alespoň jedno dítě, které by se na vás nikdy nevykašlalo. Takže když máte jenom jedno dítě, tak nikdy nevíte, co vás čeká. Nevíte, co budete dělat, až budete v důchodu. Myslíte si, že vás dítě bude chodit pravidelně navštěvovat? Tohle někdo neví, i když můžete své dítě bezmezně milovat. I ono může milovat bezmezně vás, ale nikdy nevíte, co se stane třeba až vám bude sedmdesát let. Člověk se vždycky může změnit. A tímhle vás ale nechci strašit. Jenom někdy nevíte, co se stane.